Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Monolog bankovky

11. 11. 2002
7
0
1756
Autor
Bodlak

"No, co vám budu povídat! Ležím si pěkně v teple, v suchu, ve tmě … a pak se to stalo!

Ten můj byt, tu těžkou ocelově lesklou skříň, jednoho dne s námahou kdosi otevřel a vnitřek oslnilo nepříjemně ostré světlo zářivky. Musela jsem rychle přivřít obě oči! Chvíli mě osahávaly něčí chlupaté ruce, které mě pak strčili do takové mašinky, kde nás bylo moc a studené kovové pracky nám nemilosrdně a děsně rychle plácaly do zad. Ještě teď si vzpomínám na to cvak, cvak, cvak, cvak, cvak. Prý nás přepočítávali! Css! Jsem si připadala jako úspěšný obránce NHL, kterého fanoušci po příjezdu do rodné vísky plá-ca-jí-bo-dře-po-zá-dech. Mezi námi, nechutný zvyk. Ale copak tohle se dělá s dámou?! Ještě teď mám modřiny!

A vrchol všeho byl, že nás svázali! Představte si to! Namačkali nás všechny k sobě! I starou Bertu, co smrdí potem a pivem. No, nic ve zlém, ale já si o Bertě myslím své! Ta už určitě prošla rukama spoustě chlapů. Mezi námi, nejspíš o sebe nikdy moc nedbala.

No, a s touhle JÁ se mám tulit! Ech!

Nadšena jsem nebyla. Ale ona Berta je zasejc na druhou stranu dobračka a jedno vám řeknu, zjistila jsem, že umí vyprávět zajímavé příběhy. Ještě mi nedopovídala historku z hospody, kde se mohla utopit v pivě a oddělili nás.

Tedy, abych byla přesná. Oddělili jen mě! Vyděšeně jsem koukala na Bertu, jak zírala s otevřenou pusou na toho, co jsem mu teď patřila. Vykukovala soucitně ze šuplíku a dělala na mě takové prazvláštní posunky, kterým jsem moc nerozuměla.

___________________________________________________________________________

A najednou mě ten můj bere s přepážky, několikrát mě překládá v ruce a pak pečlivě zastrkuje … považte… do kapsy kalhot! Hned tam a jen tak! Odporné! Cítím, jak rudnu. Tak… tak tohle už je moc! Nezdvořák!

Je tu teplo a těsno a” (nasaje vzduch) “a docela nelibě to tu páchne. Zlatá Berta!

Při každém kroku …au…mi mačká hlavu…au… a … au… co má být zase tohle?! Bóže! Kam mě to vede! Tady je ale lidí a ten hluk a kouř a čpí tu pivo a kořalka! No, fuj! Tak tady nebudu! Okamžitě pojď pryč! Vždyť támhle v rohu se perou a tenhle chlápek tady, no ten snad dočista umřel! Nebo, že by jen spal? Ale tady? V tomhle rámusu? Vyloučeno. Umřel. Proboha, ale proč ho neodvezou? To je nedůstojné.

Hele, kam to jdeš? No, přece si nesedneš k němu? No, haloooo! Lidi, on jde vážně k té mrtvole! A jak ji plácá do ramene! Tenhle zlozvyk se musí vymýtit!

Aha. Ještěže tak! Není to tak docela mrtvola.

Jauvajs! Co to děláš?! No, to mne snad radši ani nevytahuj! Hele, já vážně nechci ven, no tak měj rozum, nech mě být! Nééé!

___________________________________________________________________________

Aspoň se mnou nemusel tak praštit o stůl! Úplně mi vyrazil dech, necita!

A pak jsem se skoro utopila v pivě a několikrát upadla na zem a něčí bota mi na břiše vytvořila zcela nový vzor, který pak částečně překryla ještě zelená skvrna od něčeho tuze nedobrého, co pálilo na jazyku.

Dost pozdě v noci mě sebral ten tlustý výčepní, zavřel do krabice od pohorek a mistrným patrně léty zdokonaleným pohybem špičkou sešmatlané polobotky zašoupl pod postel. Ráno mě odnesl do banky.

A znovu ty nemilosrdné kovové pracky, s tím nehloupějším zlozvykem na světě, co by se měl vymýtit. Cvak, cvak, cvak, cvak, cvak! No, co vám budu povídat!

A pak jsem se žuchnutím dopadla těsně vedle Berty. Špinavá, potlučená, pomačkaná a dobře si vědoma toho,(opatrně se očichává) “jak páchnu pivem.”


aRmida
11. 06. 2003
Dát tip
*

Pavson
13. 12. 2002
Dát tip
identifikace s objektem, už názvem naznačená, chceš překvapit, sdělit nebo šokovat? Solidně popsané. půl tip *

hurvinek
03. 12. 2002
Dát tip
perfektní

Aki
14. 11. 2002
Dát tip
:o)) bylo to aspoň pětikilo? :o) dobře napsaný... tip

Seregil
13. 11. 2002
Dát tip
Moc pěkný, vtipný...

Shammann
12. 11. 2002
Dát tip
Líbí, jest to humorně přitažlivé

Bodlak
12. 11. 2002
Dát tip
Proč ne, Čmeláku? Souhlasím a děkuji.

Čmelák
11. 11. 2002
Dát tip
Monolog bankovky je zpracován velmi poutavě, zajímavě, humorně..., za humor a myšlenky v něm - T. Autora prosím o souhlas se zařazením tohoto dílka do klubu "Humorná próza a poezie".

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru