Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 462 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Vzpomínání
datum / id16.11.2002 / 66913Vytisknout |
autorCat
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno598x
počet tipů0
v oblíbených0x
Prolog
Vzpomínání

“Tak a je tu zase nový rok.” pomyslela jsem si při pohledu na staré dřevěné hodiny. Zapnula jsem si ďábelský vynález zvaný cédé přehrávač, který mi dala dcera k mým

šedesátým narozeninám. Linula se z něj přímo andělská hudba z filmu 60 let Westside story. “Ta hudba ve mně vyvolává vzpomínky na mé mládí, na mou první a také poslední lásku, tvého dědečka, děvče.” “Vyprávěj mi o něm babi.” Prosila mne vnučka a přisunula si svou malou židli k mému ušáku. Bylo jí teprve šest, má toho tolik před sebou a ještě neví a ani netuší co všechno jí v životě čeká. Ani jí nezávidím, že se narodila do tak těžké doby jakou je ta dnešní. “A co by jsi o něm chtěla vyprávět malá….” “Všecko, všecičko…” usmála se na mě a já si všimla že jí vypadl už další mléčný zub. “Dědeček, byl starý, prošedivělý a vysoký pán, a dokud žil byl krásný, alespoň pro mne….když jsme se seznámili nosil v té době klobouk a tak ty jeho šedivé vlasy nebyly vidět. Vlastně v té době nosili všichni slušní pánové klobouky. Mě bylo tenkrát sedmnáct a on byl u mé maminky na návštěvě, kvůli novým šatům.. Chystala jsem se totiž na svůj první ples a tak mi je měl ušít….. Jak já jsem se tak styděla, když mě maminka zavolala a hned jak jsem ho uviděla tak jsem se začala červenat. Myslím, že to poznal , dokonce si myslím, že to poznala i maminka. Možná, že už v té době věděla víc než já a tak po dovršení mých osmnáctých narozenin k nám pozvala dědečka znova. Netrvalo to dlouho a byli jsme zasnoubeni, po svatbě se nám narodil Jaroušek….tvůj tatínek…” pohladila jsem jí po vláskách. “Babi a kolik bylo dědečkovi , když jste se seznámili?” “ I ty jedna zvědavá….bylo mu pětadvacet let. Pracoval jako krejčí a šil pánské oděvy, vlastně šil jenom pánské oděvy….To náhoda a nemoc jeho maminky ho přivedla k nám,.aby mi vzal míry na šaty.”chvilku bylo ticho a obě jsme pozorovali oheň, který nás zahříval z krbu. Pak mě políbila letmo na tvář a vzala si mou ruku do svých “Je mi líto, že jsem dědečka nepoznala.” povídá mi “Já vím malá, já vím…..dědeček bohužel umřel dva měsíce před tvým narozením, ale něco mi pro tebe dal….a myslím, že je nejvyšší čas ti to předat…vždyť už v září půjdeš do školy….”naklonila jsem se k nočnímu stolku a vytáhla starou dřevěnou krabičku. “Ukaž babi….co to je?” rozzářili se jí oči “To je plnicí pero malá….to mi pro tebe nechal dědeček ať ti ho dám….na, vem si ho a utíkej spát je spoustu hodin” “Děkuju babičko…dobrou noc.” políbila mne na tvář a pomalu odcházela nahoru do poschodí a stále si prohlížela své první plnící pero. Ještě na chvilku jsem se zaposlouchala do písně Maria z Westside Story, kdysi jsem na ní tancovala s dědečkem…..

Dnes už je to patnáct let a z mé vnučky se stala slavná spisovatelka, vždycky když ji vidím připomíná mi, že má u sebe plnící pero. Vím, že už to dávno není to dědečkovo, ale vždyť každý spisovatel začínal psát už na základní škole…”Možná, že dědeček věděl čím budeš chtít být….malá”




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

16.11.2002 00:00:00dát kritice tipfungus2
Líbí se mi to.dobré.


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor