Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

děda

10. 04. 2000
1
0
883
Autor
suky

DĚDA Měl jsem rád dědův futrál na holení. Ta krabička se pro mě stala tajemnou. Kdykoli jsem u staroušků pobýval, s netrpělivostí jsem čekal, kdy děda po ní sáhne. Dělával to s určitou pravidelností. Byla to známka dospělosti, mě vzdálené, tajemství na které si budu muset roky počkat. Rád jsem pozoroval s jakou obřadností dělával tu činnost, které říkal holení. Vzal štětku, namočil jí, začal s ní šmrdlat a točit a rejdit v hnědočervené krabičce. Pak si tou štětkou přejížděl a kroutil po tvářích, bradě, krku a pod nosem až měl obličej z části zasněžený. To všechno prováděl u stolu v kuchyni, na kterém byl i lavor s vodou, do něhož strkal štětku a šplouchal v něm i strojkem, kterým si přejížděl po tvářích, bradě, krku a pod nosem. Po každém tahu, jako by na jeho tvářích končila zima. Vítal jaro v zrcátku, které bylo připevněno ve víku krabičky. Nacvičoval různé obličeje a v zrcadle kontroloval, jestli jsou ty grimasy fortelně provedeny. Někdy, když nebyl spokojen, si pomáhal obličej křivit i prsty a znovu to místo přejel strojkem. Byl ve svém konání pečlivý a dětsky hravý a při balení všech věcí na holení, které patří do krabičky, se lehce usmíval. Pak odšrouboval jakousi lahvičku. Párkrát ji naklonil hrdlem do dlaně až bylo té vodičky v dlani dost a roztíral si ji po tvářích, bradě, krku i pod nosem a pleskal se i po tvářích. Zašrouboval uzávěr a ve tvářích měl slunce už ne sníh. Přišel čas kdy se na jeho tvářích přestal střídat sníh se sluncem. Přišla doba stínů a duchů. Děda měl darovaná křídla a chtěl se naposledy proletět. Ještě než si nasadil darovaná křídla, upevnil lano na tyč, která sloužila k vyvěšení praporu při státních svátcích. Druhý konec si omotal kolem krku. Vylezl na okenní římsu. Odrazil se. Roztáhl křídla. Ta však v zápětí klesla po tíhou stínů a duchů k zemi. Tak naposledy se děda krátce proletěl. A mě po něm zůstalo holení, činnost, kterou neprovádím s takovou láskou jako on.
suky
14. 04. 2000
Dát tip
Díky, to na začátek potěší a uvnitř zahřeje.

Merle
11. 04. 2000
Dát tip
Tak tahle už je takřka podle mých představ. Opět křídla, ale tentokrát konečně jako křídla na svým místě. Má to sílu takový tý neobyčený obyčejnosti, a prostě celkově to na mě dýchlo atmosférou. Myslím, že si zaslouží tip na upozornění.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru