Krajina

Prudké slunce prořízlo oblaka

a rozlilo svůj jas na tenký proužek trávy.

Pozlatilo také les, kopec a  záhy

rozžehlo jezero co ač modré je,

nyní jak plné lávy vypadá,

a zelený kontrast začíná se halit

do difúzních par,

jimiž pak paprsek vedle paprsku

počítat lze – a jsem rád tomu,

že právě zde se nacházím,

že právě tudy procházím

jak Ali Paša po koberci zlatém.

Krok vedle kroku prožívám.

Do očí se vláha odpolední vlévá

a potem osolena na tváři se slévá

do pramínku emocí,

do potůčku jasu.

V tomto kraji překrásném

jsem prožil světa krásu.

Na tomto kousku vesmírného prachu

jsem já a pěkno v průběhu času.