Zklamání duše

On ví...

Kolena bolí od klečení,

dušička stýská v odloučení,

oči od pláče zarudlé,

srdce zlobou zatvrdlé...

 

- Ale jo, půjdu...

Bude to průšvih, Ty víš...

Znáš moje myšlenky,

vnímáš mě celou,

víš že jsem zklamala...

 

Opojný kouř se vznáší okolo nás,

jsem v myšlenkách s Tebou...

Ja Ho zrazuji, popírám sebe.

Proč, proč jsem taková...

 

- Ja už chci domů...

- Ještě chvilku a jdem...

 

Stojíš tam,

zdrcen a zklamán,

člověk ktarému´s věřil,

tě podvedl.

 

Nemůžeš,

ja vím,

jsem cizí,

už nikdy to nebude stejné,

vždy mezi náma bude červ.

 

Zklamala jsem...

                       Zklamala jsem....

                                              Zklamala jsem.....

                                                                                           Zklamala jsem......

Promiň mi , mužeš-li...      

 

---