Prší

krásně smutné *

:o)

když prší to pláčí andělé tak pojd a stůj při těle déšt smutku ustane až všichni dotknou se lásky. Svého já upřímně bez zášti bez výčitek. Jen láska prší v těch kapkách. od srdce a v něžné radosti.

*

A ty Ramštajni, co teď poslouchám, do toho taky dou. Šlapou po těch ubohejch smutnejch lidičkách, zadupávaj je do bahna a umocňujou tak jejich depky.

asi neustane, :)) *

A to napsal farář, když přišel ze zpovědnice........do stánku koupit si párek v rohlíku? Ne, opravdu se mi nelíbí ten smutný tón. Bez naděje. Bez stébla, kterého se zachytí, než skončí s ostatními, v propasti NEBYTÍ.

Ale prdlajz! Bez naděje to je ono! To je pořád nějaká naděje, nebytí, optimismus a končí to s jehlou v žíle, botou v zadku a krumpáčem v oku.... Kdepak. Není nad kovaného pesimistu. Snad bych jen dal místo "sny nedobytné" - sny neodbytné. Nevím, ale víc se to tam hodí.... Jinak kdyby to nebylo tak depresivní, tak je to fajn básnička pro děti. :-) *t