Díky za chyby

... za chyby v nás, hlavně ve mně,

ó, zní to temně

taky bych měl poděkovat za rybu,

...

 

Dál na autobusovém nádraží stál,

dál, dál,

pak nastoupil,

lístek nakoupil,

usednul,

zasednul místo jedné staré paní,

dlouho pak šel za ní,

aby se omluvil,

ale zas se vyhulil pohledem na suché květy,

odumírám a kde ty?

 

Paní nechápavě naň pohlédla,

on se smál,

o smrti cosi zakoktal,

vykládal a vykládal,

když tu paní z kabely,

budík loví,

hrrr na ni!

 

Tak dál před ni utíkal,

jako ve snu,

ještě jednou zaškytal,

kdo to na něj vzpomíná?,

kde mám budík, paní má,

á, až teď ho po něm hodila,

budík letí vzduchem,

přistál (je tomu dávno) za cizím uchem

a velbloud v jehle kdesi uvízl

a ty kde jsi?

a kde fízl?

 

Odešel však sněhem domů,

který tál pod jeho nohama,

klidně, až velice jemně a pomaličku začal

chrápat.

---