Tulák po hvězdách.

Slunce zapadlo za obzor.

Vysoké vrcholky zašedlých hor

ční k nebesům zbarvených červánky

jako by chtěli jít do války.

Jen tma se objeví na obloze

vše se stratí v noční mlze.

A samotný poutník tu kráčí

od večera do rána co jít stačí.

Jde sám tulák po hvězdách.

Noc přišla za jednu vteřinu

rychle rozestlala svou černou peřinu

přikryla všechno svou tmou noci.

Jen krásná Marion se vlní v bocích.

Přikrývá pole mosty městské střechy

tak i kostely křížky i řek břehy.

A samotný poutník tu kráčí

od večera do rána co jít stačí.

Jde sám tulák po hvězdách.

Hejna černých vran jej doprovází

lidé ráno poznají jeho dílo zkázy.

Jde černou tmou hlas hlaholí

ráno zůstavají v lesích polomy.

Vládne větru dešti ba i bouřce

před nín neschováš se v žádné hloubce.

A samotný poutník tu kráčí

od večera do rána co jít stačí.

Jde sám tulák po hvězdách.

tam kam vkročí zůstává jen samá zkáza

před ním praskne i kamená váza.

Stohy lesy domy spaluje na kost

má z toho radost on nezná lítost.

Jen jeho smích ponižuje boha

nezastaví jej nic ani kulka z olova.

A samotný poutník tu kráčí

od večera do rána co jít stačí.

Jde sám tulák po hvězdách.

Kam vkročí všude je jen jeho stopa

nikdo neví jak vypadá jeho klopa.

Pohledem dokáže zničit i velkou horu

na lidi posílá déšt černého moru.

Když naštve se tak silně křičí

veme svou hůl a všechno zničí.

A samotný poutník tu kráčí

od večera do rána co jít stačí.

Jde sám tulák po hvězdách.

Svádí ho pohledy Marion krasavice

sama se ukrývá za stínem černé okenice.

Jde nocí všechny děsí jeho tvář

kráčí jistotně zarputilý žhář.

Pod tou černou hvězdnatou nocí

vládne všemu svou silnou mocí.

A samotný poutník tu kráčí

od večera do rána co jít stačí.

Jde sám  tulák po hvězdách.

Všichni ho proklínají svým smutným hlasem

nikdo ho nechytí nespoutá žádným lasem.

Na cestu svítí si bleskem z hromu

ve dne se ukrývá v dutině stromu.

Nezastaví ho ani skupina páterů

z kostela zbyla jen ruina a zdí kráterů.

A samotný poutník tu kráčí

od večera do rána co jít stačí.

Jde sám tulák po hvězdách.

Každý večer jsou s ohněm nemají strach

ráno nalézají mrtvoly co odváží na márách.

Hroby zemřelých zdobí bílé stuhy

od plačíčích vdov tvoří se na nebi duhy.

celou noc je pak slyšet borcení domů

přes den klid jen vítr hučí v korunách stromů.

A samotný poutník tu kráčí

od večera do rána co jít stačí.

Jde sám tulák po hvězdách.

řeku přes noc rozleje do polí

kde staví hrá zboří jí holí.

Lidé se brání modlí a pláčí

dělají vše co síly jim stačí.

Lidé však svou naději nestrácí

kde jednou udeřil tam se už nevrací.

A poutník samotný tu kráčí

od večera do rána co jít stačí.

Jde sám tulák po hvězdách.

Krásná Marion se ptá?

Proč samotný poutník tu kráčíš?

Proč hejno černých vran Tě doprovází?

proč za tebou je jen dílo zkázy?

Proč tvůj hlas tak smutně hlaholí?

Proč za sebou necháváš samé polomy?

Proč pálíš domy na kost?

Proč nemáš v srdci svém lítost?

Proč ničíš tak velkou horu?

proč na lidi posíláš deště moru?

Proč tvůj hlas tak silně křičí?

Proč ukrýváš se v korunách stromů?

Já samotný poutník tu kráčím.

Přišel jsem o ženu dítě jdu co silou stačim.

Černé vrány jsou mí jediný přátelé.

Mstím se všem ostatním za smrt ženy a mého dítěte.

Můj hlas je ubrečený od pláče.

Ze vzteku porážím ty velké listnáče.

Také můj dům spálili na prach.

Nevím co je lítost a ani strach.

Já nezničil tu horu byla to sopka.

Co týče se moru to každého potká.

Můj hlas a srdce moc křičí.

Bojím se lásky tak všechno ničím.

Tam sám schovaný pláči nad tvoji krásou.

Slunce zapadlo za obzor.

Vysoké vrcholky zašedlých hor

ční k nebesům zbarvených červánky

jako by chtěli jít do války.

Jen tma a hvězdy se zjeví na obloze

jen dva lidi se ztrácí v noční mlze.

A poutník s Marion tu kráčí

od rána do večera co láska jim stačí.

A já také nejdu sám tulák po hvězdách.