Cheris

19.1.2001 večer první veršovánka po dvaceti letech půstu a půl roce marného povzbuzování. Napsala sem to jako odpověď pro Cheris, svojí neteř: CHERIS --- 19.1.2001 19:47:51, cyber.cz TEBE UŽ NEHLEDÁM Proč jdeme pustou krajinou, když slunce září nad hlavou. Hledáš kytku, nemáš štěstí. To, co hledáš, uschne v listí, Prach. Jakou to jdem krajinou, když nohy pálí a tam v dáli svítí světlo, Jas. Tak mě necháš napospas. Ty jsi blízko a už v dáli, nevidím Tě, oči pálí jako Ďas. Říkám si, tak jednu nitku najdu snad. Dovede mě na kraj světa, nad Propast ? bože, kde jsi, spravedlnost, domáhám se vyšší moci, avšak tady bez pomoci, na Pospas. Jakou jsme šli krajinou, když tolik zmátla moji duši. Ve skalách jsem zapomněl, kdo jsem ? Nevíš, nevím, nevíme, kdo jsme ? Často se tak opouštíme, Hledáme se s jinou duší pro Jinou. Tak jdeme pustou krajinou…