KOUZLO RODNÉHO HNÍZDA

Občas přemýšlím, proč jsem vlastně opustila rodné hnízdo tak brzy, když bylo tak útulné a přetékalo láskou. Hned po škole jsem se vydala do Anglie a pak jsem se odstěhovala do Prahy. Rázem bylo všechno pohodlí to tam. Musela jsem se postavit na vlastní nohy. Najednou jsem to rodinné teplo musela začít sama vytvářet a převelice mě zarazilo, že to není tak samozřejmé a hlavně, co to dá práce a že se na všem vlastně musí pracovat. Tak proč jsem se vlastně nevydala tou jednodušší cestou, proč jsem nezůstala tam, kde mi bylo tak dobře? Asi proto, že člověk je tvor ve skrytu duše nespokojený s tím, co má, i když by si toho měl vážit a vlastně asi i proto, že kdyby to neztratil či nezahodil sám, nikdy by si neuvědomil, jak moc to pro něj znamená, když nemá možnost srovnávat. Stále tuším, že to ještě není ten pravý důvod. Budu to muset zřejmě vzít z úplně jiné strany.

Chtěla jsem získat svobodu? Vždyť jsem jí doma měla dost. A navíc. Získala jsem spíš závislost sama na sobě a povinnost se o sebe začít starat, protože to za mně nikdo jiný neudělá. Vlastně nic za mně nikdo jiný neudělá. Nikdo neudělá tu spoustu domácích prací, které tak nenávidím. Teď už se nedají „tak nějak usmlouvat“, to jde už pouze o víkendech, na které se vždycky mimořádně těším a samozřejmě že nejen kvůli této výsadě. Vlastně to vůbec není kvůli tomu. Teď už vím, odešla jsem proto, že je daleko vzácnější se tam vracet…