Princezna v kádi

Princezna v kádi

   Princezna bydlí ve věži. Její princ se vydal do světa, chce všechno vidět, všechno znát.  Princ se právě setkal se svým přítelem čarodějem. "Jak se má princezna?" ptá se čaroděj prince. "Ani ti pořádně nevím," lže princ, který je v duchu stále s princeznou a pozná, i když si jen shrne vlasy z čela.
   "Tak já se ti na ni podívám", chlubí se čaroděj, "jakou má auru a tak."
Princi se to moc nelíbí, čaroděj je sice jeho přítel, ale co když to princezna pozná a rozlobí se.  "To nemůže poznat", dí čaroděj. Jenže princezna je čarodějův učeň a všechno slyší. "Ó, bože, pomoz mi", modlí se princezna. "Ať je kolem mě skleněná stěna, a čaroděj ať se nedozví nic."
   Princezna je zrovna v kádi, chce si mýt své krásné zlaté vlasy. Zatíná do nich prsty nebývalou silou, pěna lítá kolem a princezna v duchu křičí: "Můj milý si má právo vybrat sám!"
   Za chvíli se čaroděj udiveně podívá na prince: "Nemůžu zjistit nic, ještě se mi to nestalo..." Princezna to zase slyší a  okamžitě se jí uleví, usmívá se. Zvedne hlavu, nad hlavou má modrý obláček. Princ se začne usmívat také. "Co je?" ptá se čaroděj prince. "Směje se," říká princ s úlevou. Dobře to dopadlo.