Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Oheň

11. 01. 2003
2
0
1222
Autor
Rena

Tahle povídka by měla vzbudit zvědavost ve čtenáři, který absolutně netuší, co bylo předtím, a chce se dozvědět, co bude potom. Ale záleží na každém, jak si to přebere!

 

Muž a žena sedí uprostřed starožitného pokoje.

Ona něco našeptává do jeho ucha,

on se usmívá a hledí jí do očí.

Její dětský pohled se mu líbí

a bezprostřednost, s jakou ona dívka hovoří,

ho uchvacuje.

Včera touto dobou zabil přímo před jejíma očima jejich společného nepřítele. 

Nevypadala, že by jí to snad nějak vadilo

nebo, že by taková věc změnila její postoj k němu.

,,Chtěl byste, abych se chovala jako vaše bývalá společnice,

ale já nejsem, jako ona.

Včera se mi po dlouhé době konečně ulevilo,

 měla bych vám být vděčná!"

dlouhými prsty poklepe na opěradlo křesla z 18. století.

,,To, že jsem vám dal příležitost uvolnit se a vybít svou nenávist, nemusíte považovat za formu dárku!

Dříve nebo později byste dostala příležitost,

jak se zbavit nepřátel sama!"

muž upije ze sklenky trochu červeného vína.

,,Jak jsem ho tam uviděla umírat,

moc jsem si přála,

aby to trvalo dlouho,

aby ta bolest z jeho hlavy vytěsnila ostatní myšlenky a vzpomínky.

Chtěla jsem, aby se třásl strachy.

Nikdy předtím jsem nepocítila takovou touhu zkoncovat se zapíráním šelmy uvnitř sebe."

,,To proto, že jste věděla, že tam stejně někde uvnitř vás přežívá!"

řekne muž poněkud stroze.

Dáma v černých šatech vstane z křesla a popojde k oknu.

Pod ním se rozprostírá pohled na noční Madrid.

Světlá kůže se lehce otřese zimou.

Pán domu pomalu přesune svou tělesnou schránku směrem k ženě.

Obejme ji pažemi kolem ramen.

Ona se na něho otočí.

On pootevře ústa a drobnými býlými zuby přejede po jejím krku až k tváři.

,,Mám sevřít čelisti?"

jeho hlas tiše zašumí k jejímu ušnímu laloku.

,,Víte přeci, že na mé odpovědi nezáleží!"

Jeho ústa docestují k jejímu hornímu rtu a letmým dotykem zažehnou v ženě horký plamen.

,,V takové chvíli by měl člověk zemřít!"

prohlásí jeho kovový hlas.

,,Já vím, aby nemuseli umírat další!"

 

 


Elyn
09. 01. 2005
Dát tip
souhlas s Kandelábrem...

j_i_r_i_k
04. 03. 2003
Dát tip
Uznávám, že netuším, co bylo předtím, vlastně ani netuším, co je teď a popravdě nějak mě to nenadchlo si cokoliv domýšlet...

Rena
13. 01. 2003
Dát tip
Ona může našeptávat a přitom jí on může hledět do očí. Nikde není psáno, že má hlavu u jejího ucha:o)) Na ušním laloku a tělesný schránce nemělo být nic poetického:o)) Za býlý zuby se omlouvám a slibuju, že už to nikdy neudělám:o))

Wopi
12. 01. 2003
Dát tip
prvky tajemnosti tam jsou, ale chtělo by to ještě trochu editace

Nuitík
12. 01. 2003
Dát tip
docela se mi to líbilo i když věty jako přesunul svou tělesnou schránku atd..jsou divný.... a bílý zuby jsou s měkkým ;o) dám tip*

StvN
12. 01. 2003
Dát tip
Zajímalo by mě, jak se jí může dívat do očí, když mu ona šeptá do ucha. Ušní lalok a tělesná schránka, to je vážně dost nepoetický.

Nuitík
12. 01. 2003
Dát tip
malé nedostatky no....

StvN
12. 01. 2003
Dát tip
Malé, leč důležité. Já vim, jak pro koho.

Kandelabr
11. 01. 2003
Dát tip
něco tomu chybí. rozhodně bych byl zvědavější, kdybys vypustila tu větu: Včera touto dobou zabil... takhle je už jasné co se stalo a půlka tajemství mizí. Nelíbí se mi to vertikální uspořádání, připadá mi to jen jako rozmar bez jakékoliv souvislosti s textem. To že absolutně netuším oč jde se ti povedlo, s tou druhou částí (abych chtěl vědět co bude dál) už si tak moc jistý nejsem. A ty víš co bude dál?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru