Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBůh s Vámi aneb "kdo nám to píše"?
Autor
Armand
Tak jo Danny, tady máš příspěvek do Informystické soutěže... :)
Tristan se dostal do centrály Unixxxu. Bylo s podivem, že ten jediný zůstal ušetřen a neškrábnut vévodil severní stěně velitelského stanoviště. Okolo hučel vítr a zvenčí zazníval hrom venkovní bouře, která se drala rozbitými okny dovnitř. Všude po zemi se válelo kancelářské vybavení, ležely povalené židle. Vzduchem poletovala lejstra. Obří obrazovka počítače byla průzračně modrá.
„Seznam běžících procesů“ přikázal Tristan.
Nic.
Ve vylomených vchodových dveřích se objevila druhá postava.
“Leilo?”
“Jo, to sem já. Tak co? Jak dopadlo Sjednocení?”
“Nevím jestli ho to nevyřadilo”
“Unixxxe?”
“Nevím, ten šok byl pořádný, ostatní, zdá se, někam zmizeli a nikdo neví na čem teď jsme”
“Neměli jste si hrát s tím Marsovským kernelem z Obsidiánové Desky”
“Museli jsme to rozlousknout. Ta věc byla daleko starší než DOS, než Jeruzalém. Trvalo to tři tisíce let, rozluštit algoritmus a zakomponovat ho do jádra Unixxxu!”
“Nikdy jsem nepochopila, proč do Unixxxe jako počítače sto tisící generace dali Winfox
“Lobby z Gates Nanoindustries”
“Politika”
“A prachy. Ale znova, jako před 7500 lety, to kleklo.“
“Neblázni! Divíš se? Když jste to Sjednotili s Obsidiánem?”
“No, asi máš pravdu. By mě ale zajímalo, kde jsou ti experti z NASA, co měli spoustu teorií o Konečném Sjednocení. Vždycky jsou všude první, vždycky ví i o frekvenci mého dechu a teď nikde nikdo. Co se to, k čertu, děje?.”
“Podívej Tristane......”
Na obrazovce Unixxxu se objevil symbol trojúhelníku s okem. Vzápětí zmizel a nahradil ho nápis “Bůh s Vámi”
Úžas. Jediné slovo vystihující bezezbytku stav obou postav stojících před obřím displejem Unixxxu. Jediný pocit, který jakoby na chvíli přehlušil venkovní bouři a obsáhl celý vesmír. Leila si bezděky položila ruku na hruď.
“To není možný” vydechla. “Ověř to Tristane. Zeptej se ho!”
„Na co?“
„Já nevím, ale dělej něco!“
Do haly pronikl všepohlcující zvuk hromu. Venku se noc rozsvítila blesky. Začínalo být zima.
„Indentifikuj Spojení.“ řekl rozechvělým hlasem Tristan
Nic.
„Jaktože nereaguje na základní příkazy? Můj hlas musí poznat!“
„Bůh je na drátě Tristane!“ zakřičela na něj Leila, „dostaň se k němu!“
Po mnoha systémových příkazech, jež se ukázaly jako nefunkční, se rozhodl. Rázně vyťukal kód na devátém šuplíku a ten se otevřel. Vytáhl podlouhlou věc plnou tlačítek.
„Klávesnice“ sdělil Leile suše. Ta nechápavě zírala.
„Co s tím jako chceš...?“
“Unixxx má kontinuální jádro, které v sobě obsahuje všechny předchozí systémy, je Sjedocením a vyústěním všech počítačových systémů – všech generací. Měl by na něm teoreticky fungovat i ten DOS, ale netuším, jak se do něj dostat. Ale pamatuju si z těch historických kurzů jednu věc”
“A jsme v...” okomentovala jeho počínání Leila.
“Ne, počkej, to jsou základy, on je musí znát.” přerušil ji Tristan
Na obrazovce naběhlo logo Windows 98.
“To už používali ve starověkém Egyptě ne?” zeptala se Leila.
“Ne, to je pozdější...”
Na spodní straně displeje se objevila lišta. Tristan zmáčkl klávesu a vlevo dole se vysunulo legrační menu. Nalistoval položku “Spustit”, dal klávesu enter. Objevilo se okénko na kterém bylo napsáno: „Zadejte název programu, složky, dokumentu nebo zdroje v síti Internet a systém Windows je otevře“
„Pochybuju“ zahlásila Leila.
„Počkej, jak jen to bylo.... hele Leilo, jaké je číslo Stvoření?”
„To jsme se učili v Mystice, je to posloupnost od nuly, není to jedno číslo, ale začíná to jedničkou?“
„Ne, ne ... to budou nuly,” přemítal Tristan
“Ale houby, základní síť Jsoucna má IP začínající nulou, takže ... pak tam bude posloupnost... od jedničky... trojjedinost.. teda přesně akorát do trojky. Jsem si jistá”
“Ok, to zkusím...”
Naťukal do okénka: ping 0.1.2.3
“Adresa Boha” špitla Leila.
Tristan dal enter
Na displeji se objevilo černé okno a v něm věta: „Odesílá se žádost o ozvěnu počítači 0.1.2.3 [0.1.2.3]... „
chvíli na obrazovce blikal bílý kurzor a pak se objevila neustále se opakující věta:
Vypršel časový limit žádosti.
Vypršel časový limit žádosti.
Vypršel časový limit žádosti.
Vypršel časový limit žádosti.
Okno se zavřelo. Rozbitými okenními tabulemi se dovnitř vehnal studený vítr a zazněl další z ohlušujících hromů. Nebe zakřižovaly blesky. Windows 98 zmizely a na průzračně modré obří obrazovce se znovu objevil nápis:
„Bůh s Vámi“.
