Výtržky z Allena

Woody Allen:Bez peří / Argo Praha 2000 /, překlad Dana Hábová, Michael Žantovský

Dočkat se rána je stále těžší. Včera večer jsem byl nesvůj. Zdálo se mi, že nějací lidé chtějí vniknout ke mně do pokoje a umýt mi hlavu. Ale proč? Představoval jsem si, že vidím podezřelé stíny, a ve tři ráno se prádlo přehozené přes židli začalo podobat císaři Vilémovi na kolečkových bruslích. Když jsem konečně usnul, zase jsem měl ten ohavný sen, ve kterém si nějaký svišť chce přivlastnit mou cenu v tombole. Zoufalství.

Opět jsem se pokusil spáchat sebevraždu. Tentokrát jsem si navlhčil nos a strčil jej do zástrčky. Naneštěstí nastal zkrat a pouze jsem vykopl ledničku. Stále posedlý myšlenkou na smrt, ustavičně přemítám. Jestlipak je posmrtný život? Pokud ano, rozmění mi tam dvacku?

Při dnešní odpolední procházce mne napadly další morbidní myšlenky. Co mi na smrti tolik vadí? Asi, že tak dlouho trvá. Melnick tvrdí, že duše je nesmrtelná a žije dál i poté, co tělo odpadne, ale jestliže má duše bude existovat bez mého těla, jsem si jist, že na mě všechno oblečení bude viset. No co....

Jen si vemte ty listy, tak zelené a listnaté (nejsou-li takové, něco není v pořádku). Popatřete, jak se větve vzpínají k nebi, jako by říkaly : "Ač jsem pouhá větev, ráda bych brala dávky sociálního zabezpečení."

Strom může stvořit jen Bůh. Asi proto, že dá práci vykoumat, jak přidělat kůru.

Pravou zkouškou zralosti není věk, ale to, jak zareagujete, když se probudíte na ulici v centru a máte na sobě jenom spodky.

Důležité je mít na paměti, že každé životní období má něco do sebe, zatímco po smrti stěží najdete vypínač.

Řekněte sami - je stáří opravdu tak hrozné? Není, pokud jste si pečlivě čistili zuby!