V kádi II.

V kádi II.

„Nevím, co mám dělat,“ říká si princ. Je už pozdě večer. „Zavolám čaroději, princezna je čarodějův učeň…“

„Potřebuju, aby sis něco přečet, je to na písmáku.“

„Nemůžu to najít.“

„www.pismak .cz“

„Jo, už to mám…Takovej zbytečnej den…“

„Nečti to nahlas.“

„Tak já si to přečtu a zavolám ti.“

„Je to všechno pravda.“

Princezně buší srdce, je celá rozechvělá, za chvíli se ozve:

„Tak vy jste takhle propojený? Tak já se ti podívám na její auru. Jak to, že to teď jde a předtim to nešlo?“

„Rozhodla se, že ti to dovolí.“

„Má ji celou zlatou, takovou krásnou jsem ještě neviděl.“

Princezna leží na posteli, ani se nehne, tělem jí probíhá lehce nepříjemné chvění, ale je rozhodnutá to vydržet. Jako u doktora.

„Je to anděl. A teď se změnila na bílou a krásně se točí. Nevim, jestli ti to můžu říct, není z tohohle světa.“

„Je mimozemšťan?“

„To ani ne.“

„…požehnaná jsi mezi ženami…“, ozve se další hlas.

„Je to Marie.“

„A můj syn je? Ne, nechci to slyšet.“

Princezna leží a usmívá se, „přece ta větvička.“

„Jaká větvička?“

   Před pár lety princezna navštívila Betlém. V podzemní místnosti vedle jeskyňky narození si unaveně sedla na něco, co vypadalo jako kamenný nočník. Později byla upozorněna, že to byla studánka, ve které poprvé omyli čerstvě narozené dítě.

   Princezna je velmi důvěřivá osoba a uvěřila ve všechny zázraky Ježíšova života. Jen jedna událost jí pořád vrtala hlavou. Když byla Marie těhotná, sklonila se k ní větev třešňového stromu, aby mohla zahnat žízeň ovocem.

   Princezna se vrátila do Čech a jela s dětmi na dovolenou k Máchovu jezeru. Při návratu z jednoho výletu šli po silnici, kolem které zrovna dozrávali žluté špendlíky. Trhala je a trochu se tak zdržela za dětmi. Na jednu větvičku nemohla dosáhnout. Větvička se k ní naklonila...

„Jsou nás tisíce," směje se princezna. "Může to být každá.“

„Já znám jenom jednu,“ říká zasmušile princ.

Epilog I.

Mluvila jsem s čarodějem, říká bývalá manželka princovi, říkal, že s naším synem je to jinak, Ježíš jsi ty. " "Já vim, princezna už mi to řekla." "A jak na to přišla? "Došlo jí to, je chytrá."

"Jo a náš syn se vám opravdu znova narodí, prý s tim nemůžu nic dělat. Ale byla jsem manželkou Ježíše.."

"Moc dobrou manželkou jsi mi nebyla, když jsem se s tebou dvakrát rozved."

Epilog II.

"Magdalena byla taky Marie," vysílá princovi princezna.

"A kterou bys chtěl, Magdalenu nebo Panenku Marii?" ptá se kamarád.

"Magdalenu, zvlášť když měla málo chlapů," odpovídá princ.