Zpověď dlouhé černé noci

Zpověď dlouhé černé noci

Nezbývá mi, než přiznat si:

jsem svůj. Jen sám sobě už zase patřím.

Výhoda je to, pamatuj, říkám si,

když každou noc se, nevyspalý stín,

s jinými stíny bratřím.

Zas mám dost času

na všechno co rád...

Srdce už srostlo, jizva zahojena,

odborným lékařem, co tiká v nás.

Z náručí ženy je sakra dlouhý pád:

pozapomněl jsem...a vím to zas.

Tak hrdý jsem na sebe, že odvyknul

jsem lehce.

A přece...zas bych bral: všecku tu marnost,

tu lásku cinkavou- pozlátko, třásně a sliby, zlaté jmelí,

jen kdyby žena se zas vrátit ke mě chtěla.

Ale ona nechce.

/4*12*2002/