Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSrovnání
01. 02. 2003
9
0
1782
Autor
Torolfita
Jak horká láva v sopce
proudí naše krev.
A rozplynutému oblaku
se podobá náš dech.
V půdě máme základ těla,
naši látku stavební.
A v kousku světa, vesmíru
jsme od malička odění.
Stébla trávy tvoří nám
naše dlouhé i krátké vlasy.
Slunce darovalo každému
do vínku trochu krásy.
Měsíc nám propůjčil
tu jiskru v oku tajemnou.
A od hvězd na nebi
máme k sobě touhu vzájemnou.
Sněhová vločka
to je uvnitř naše srdce,
která když se rozplyne,
jdeš s jiným ruku v ruce.
Věkem však chřadneme
jako když nás oheň sežehne . . .
A vítr pak zbytek odfoukne,
tím vše zbylé s námi odejde . . .
Přečetl jsem si vše, co jsi napsala, a musím říci, že toto tvoje dílko na mne udělalo dojem nejlepší.
Je moc pěkné
*