Východy slunce a já

S časným probuzením oči otevřené

odpoutat se nemohou

od hořícího okna zalitého červánky...

Právě se země chystá zas svobodu dát slunci.

Jak jsem jen mohla zapomenout na ty okamžiky

rituály zázraku tak každodenní.

Mnohokrát jsem byla svědkem těch tichých kroků světla

mnohokrát jen já a právě narozené slunce...

Vyprávěla jsem Ti o tom...

jak v teplém písku tak trpělivá

s šumem vln vzdálenými zvuky bárek

racků křídel máváním v samotě chtěné

čekám až moře propustí zas velké, rudé, krásné...

Naslouchal si jak příběhům Šeherezády

a ve Tvých představách se mnou byl vnímal tu hru barev

a moji tmavou tichou siluetu

bál si se promluvit

bál ses mě dotknout abych nerozplynula se

tak jak to iluze mají ve zvyku...

Stačilo pár nepatrných pohybů

přistoupit k oknu a připomenout oku...

prvními paprsky nechat prostoupit se...

jenže jsem zůstala ležet

bála jsem se Tvé tmavé tiché siluety

ve svých představách.