Opilý anděl strážný

Mé myšlenky bezvládně plují nocí,

všechny se rozhodly pro emigraci

Můj anděl strážný nezvládl bicí,

svalil se za soupravu už po dvou deci

Zničehonic přišly naň mrákoty,

tři hodiny padesát minut, spí, a Ty?

Myšlenky rozbily sklo okna pokoje,

střepy bezmocně zapadly do sněhové závěje

Sychravý vítr nyní táhne dovnitř mého pokoje,

mrazivá tma táhne dovnitř mé duše

Starý nábytek zimou stepuje,

vítr střílí ostrými vločkami ze své kuše,

tma je zas na návštěvě u přítele Stínu,

před tmou se nedá schovat pod peřinu

A zatím duše si letí sobě naproti,

z šedivých pavučin mají kalhoty

Opouští myšlenky, těla, svět,

každou noc letí si na výlet

Chtěly by letět výš, ale nemohou,

co moje zmůže, s andělem mátohou

Tři hodiny padesát osum,

všechny myšlenky už mi odpluly,

pohlédnout do zrcadla je jak koukat do nuly

Vypínám, abych neztratil rozum

Snad na mě andílek nebude svalovat vinu

za tuhle strašlivou kocovinu