To bylo poprvé

To bylo poprvé - když tvé otazníčky vpluly do místnoti plné zaprášených

                             svědectví a pravd, kdy tvé lačné doteky po vzdělání

                             vysvobodily mé tápání nad teorií o věčnosti a čase...

                             když tvé pomněnky přehlédly můj stín a usadily se

                             na stránkách, tak potřebných pro tvou ročníkovou

                             práci...

To bylo poprvé - kdy smyšlenou náhodou v prostoru s polední vůní,

                             já do tebe vrazil a tvá blůzka rozkvetla skvrnou od

                             malinové št'ávy...

To bylo poprvé - co jsi něco řekla a já raději nechtel vědět co,

                             jen jsem tě mlčky vnímal a hrál nevinnou svátozář...

                             a ty jsi v tom, rozkošné kus měla pravdy, že tenhle

                             květ na tvé blůzce, tě vůbec nepotěšil...

To bylo poprvé - kdys pak přijala  mou omluvu ve formě rudých růží

                             a já ti směl tvůj rozum v tašce nést a pak už vlastně

                             každé ráno tě doprovázet k  bitvám mudrců...

To bylo poprvé - kdy ses pousmála nad dvěma růžovými lístky do

                             prvni rady, které jsem ti přímo vtlačil s tím, že zaručují

                             zamilovanou klasiku...všechno pasovalo do krámu

                             a když stříkalo hodně krve, jsi mě celá ustrašená

                             chytla konečně za ruku a já už z toho kousku neměl

                             vubec nic, jak jsem v tom lítal...

To bylo poprvé - a šlo to jako po másle, první horký dotek našich rtů,

                             z kterého jsi rozechvělá vycouvala a já potřeboval

                             dolít krve...no a pak, jak se to počestně hodí,

                             nechala jsi mě trochu vyhladovět, než přišlo

''To''  poprvé    - mělo to být a tak se to stalo,

                             nechtěl jsem zklamat, chtěl jsem o něžnosti básnit,

                             ale tvůj útěk a rozpitý malinový květ na prostěradle

                             prozradily, že jsem byl nešikovný, jako tenkrát

                             ve studentské menze...

A to bylo

naposledy        - pak už naše tramvaje jezdily, každá  jiným směrem

                             a proto si už nezačínám se skvrnami...