Transcendence

I. INTRO

Tyhle hodiny budou pro strach. (Myslíš, že máš pro něj uděláno?)

Svou blízkostí ti vzdálí svět !!! (Hodiny budou pro strach a on tak blízko.)

Jako pluh pole přeryje počitky svědomí. Obrátí mysl směrem do chodeb labyrintu.

Nevíš, pro co pláčeš, na tvoje záda rány biče výsměchu...

Chtěla by a ráda, líbat tě pro tvou potěchu.

Pomalá sence, křehká esence.

Křehká, když spadne rozlomí žulu, rozprýští zem.

II. TRANS

Sáhneš do tmy na kolenou. Vně pentagramu dunivá propast...... až svíčky dohoří, strhneš se v ní !!

Pět světel, šesté v mysli, která teď rozprostřela své sinapse široko do koutů zásvětí.

Vzepjatá mimika obličejových svalů se spojí s vibrační křečí celého těla.

Tma promlouvá, věci mluví, řečí obrazců, plamenů v zádech.

III. PRVNÍ ZHLED

Stíny letí měsíční krajinou

nezastaví je pole, i kdyby bitevní prosáklá mrtvými těly

nezadrží je vrcholy, i kdyby na nich ohně hořeli

neobejme je ani ten, který se dotkl hvězd

Jdou dál a dál, a všude je chlad, zebe do tváří

Ti mrtví z polí nevstanou

ohně nevzplanou

... a já umřu ke hvězdám s nataženou dlaní

IV. REALITA (jen záblesk)

Nemáš právo na to, mít strach!!! Je celý můj...... jen můj !!!!

(z vedlejší místnosti se ozvalo tiché „Fuck you!“ a výstřel.....)

V. VIZE

Dívám se do plání, opuštěných.     Ale kým?  Řekni!  Kým?

Tu samotu jsme si jen nalhali !!!

Symbioza tmy a tajícího sněhu, rozměklá hlína a let nočních ptáků, let volnosti.

Jejich zpěv zazní. bude svobodný!

Hlasy tmou krajinou, široká pustina, překročitelný rozměr transcendence.

Poslouchám, jak Země dýchá !!