Dopis

no, tak jsem se rozhodl, že ti konečně napíšu a vyjasníme si pár věcí. to teda zní troufale.

dobře, nemusíme si za každou cenu něco vyjasňovat, zůstanem u toho, že ti píšu, že to čteš. a že si o tom něco myslíš.

je dobrý si po sobě občas přečíst, co píšu. to je nesporný. když jsem to udělal, hned mě napadlo, že s tim vyjasňováním si postojů je to na levačku. co je mi vlastně do tebe. žiješ si svůj život, já ostatně taky, nejsme na sobě nijak závislí. vyjasňování je tudíž k ničemu.

přejděme k věci.

mám se dobře. to zase jo. mám se, myslím, tak dobře, jak si to sám dovolím. někdy si říkám, že bych si měl povolit ještě trochu víc, ale to už by byla anarchie a ta mě zas až tak nezajímá. je neproduktivní. teda většinou. třeba anarchie jako tvůrčí přístup by mě zajímat mohla.

ale ani to ne.

buď ji využiju, nebo ne. nějak nad tím hloubat je stejně neproduktivní, jako nedělat vůbec nic. kdykoli nad tím vším začnu přemýšlet, najdu tisíc a jeden (to je samozřejmě nadnesený) důvod, proč se radši do ničeho nepouštět. a proto, kdykoli chci něco začít, musím to udělat rychle. než si uvědomím, že už to dělám. než to začnu hodnotit chladným rozumem s chladným odstupem (satanem).  a než se přesvědčím, abych toho nechal.

tenhle dopis píšu se svým shovívavým svolením a doufám, že když si s ním dám spoustu práce, bude mi líto všechno smazat a vrátit se s prázdnýma rukama zpátky na zem. a že ti ho nakonec pošlu.

jak už jsem říkal. mám se fajn.

rád bych přišel na to, proč se mi večer špatně usíná a proč pak ráno vyspávám, jak se říká, do aleluja. amen. pravděpodobně to bude tím, že věci, který mě zajímaj, se dějou v noci. nechce se mi to nijak specifikovat, stejně nevím, co přesně bych napsal, ale myslím, že tomu buď rozumíš(to v případě, že to máš stejně jako já) nebo ne.

máme tu zimu. táhne se už strašně dlouho. všichni říkají, že je to v pořádku, ale já mám dojem, že tentokrát je to už opravdu moc. přivítal bych mírné oteplení. jsem ale rád třeba za to slunce, co svítí. aby bylo jasno.

dneska když jsem šel na autobus, přišlo mi, že cítím ve vzduchu tu vůni, nebo zápach, který byl cítit u řek během záplav.

taky se spousta lidí bojí, že bude válka.

taky si myslim, že bude.

a taky z toho mám trochu strach.

někdy. fakt jenom trochu. vůbec si to neumim představit a hlavně,

ve víru běžnýho života se to ztratí.

jsem rád za ty malý radosti, který si dopřávám(e). jako třeba psát ti tenhle dopis. ale musím s nima opatrně. aby mi to nezevšednělo. aby mi to ještě nějakej čas vydrželo. tak už budu radši končit.

měj se hezky.