Zavěste a nezanechte vzkaz

"Moc toho nepotřebuju, víš?
Ale chceš-li, tak pětku dát mi smíš
je čas jít zase dál, ty to znáš,
budeš v pohodě, lásku dlouho nehledáš,
tak se měj a já napíšu ti, slibuju
a neříkej pořád jenom že chybuju..."
Tak odjela a já byl sám.

Chvíli jsem tak tiše stál neschopen slova
a čekal marně, že někdo snad ruku mi podá
ono, když se topíš málo kdy tu někdo je
a když je konec, nevěříš že naděje
jak říkaj, umírá jako poslední
když nad ránem se rozední...
Zjistíš, že jsi sám.

Pak jako záblesk z čistý oblohy
bez pardonu a patřičný zálohy
jak jiskra, zapalovač kde došel plyn
já rozhodl jsem se předhonit svůj stín
a jak blázen jsem do prvního autobusu sed
a hořce litoval, že neudělal jsem to hned...
Nechci být sám!

O vánocích občas přijde list,
ale já vím, že nikdo nebude jej číst.
Nejsem doma, tak zavěste až zazní tón,
já se ozvu, když neztratím se v světě tom.
Vzpomínejte v dobrém, to se přece stává
že člověk pozná pozdě - láska nečekává...
Nejsem doma, tak zavěste a nezanechte vzkaz.