Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTa je moc dlouhá
25. 02. 2003
24
0
1802
Autor
Tiky
Tak ještě jedna. Do teď nevím jak pochopit ten konec :). Ta věta je totiž autentická.
„Máte tu nějakou sci fi?“
Chlapec v bleděmodrém nemocničním županu se naklání nad stolkem s knihami. Mladičká sestra bezradně probírá stoh.
„Třeba Trosku?“
Hlouček dětí ševelí. Některé mají vyholené hlavy, župany na nich plandají.
„Ale jo, dejte ho sem,“
podepisuje se do velkého nalinkovaného sešitu.
Rozebírají pomalu hromádku knih, chlapci a dívky ve věku od šesti do třinácti let.
Jen jedna, osmiletá, jezdí bezradně prstem po hřbetech.
„A co takhle posledního Harryho Pottera?“
Snaží se sestra urychlit výběr – snídaně na dohled.
„Ta je moc dlouhá. Já už teď radši něco kratšího, abych to stihla dočíst.“
já nevím :( taky ještě pořád doufám, že jsem to pochopila špatně...je to fotka, jen trochu retušovaná...
Ne nejsem...byl to jen útržek rozhovoru, který sem vyslechla a nějak jsem nevěděla co s ním...potřebovala jsem ho poslat dá, ale nechtěla jsem aby to vyznělo moc sentimentálně...těch dětí je na onkologii plno, některé to určitě přežijí....
je to... jak to říct - hluboký a smutný. abych se přiznal, tak možnost že by se byla uzdravila mne nenapadla vůbec, tedy do té doby, než jsem si to přečetl o kousek pod dílem...
napsaný to je moc hezky... nejlíp to asi vyjádří tato 3 písmena: TIP!
Takové malé děti jsou chytřejší a statečnější než si vůbec dokážeme představit. (Proto není podle mne vhodné používat:"Na to jsi ještě malá(ý) tomu bys stejně nerozuměl(a).")
Tip za to, že si ještě jako jedna z mála umíš všímat.*
v té větě je jakási nadpřirozená jasnost, která učí ty, kteří tu budou déle, aby tu byli naplno - učí je - tedy nás všechny - soucitu a pokoře. *
a neřekla to vůbec smutně...prostě konstatovala danost...to nejde zapomenout
předpokládal jsem to... proto jsem psal o nadpřirozené jasnosti... člověk by měl často umírat (ne fyzicky), aby se, až přijde jeho čas mohl tak jako tyhle děti, bez zbytečných cavyků a lpění rozloučit a odejít... to je vlastně největší mistrovství tohoto života.. umění umírat a umřít.
Vzpomínám si na jeden zenový příběh, kde se žák ptá mistra: "A co mám dělat, až budu umírat?" a mistr odpovídá: "prostě umři".
Tak to mi spadl kámen ze srdce. Díky za tohle laskavé nazírání na svět, Šminko. :-))))
Je pravda, že mě to napadlo taky a doufala jsem, že nebudu sama :) Šmince dík
první co mě napadlo bylo že už bude zdravá a pojede domů...
proč všichni hned myslí na smrt?
i když je pravda, že dost přesně nevim co je to onkologie.... :)
jakoby z jiného světa, ale to dělají jen ty brýle...růžové samozřejmě ***
ach jo
třeba to chěla stihnout dočíst do dalšího kola chemoterapie, věděla, že pak jí bude tak zle, že si nebude moct číst?
(sama tomu nevěřím...)
snad to pro ni nebyla taková tragédie jako si to představujeme my
určitě si uměla čtení užít víc než my tu spoustu času, co si myslíme, že nás ještě čeká...
ať jí je jednou lépe než teď a tady...
totéž přeju vám všem, až budete mít strach, že odcházíte...
***