Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Aaj, žol, žol, žol mi budě. II.

Výběr: hermit, Albireo, Monty_Python, Stanislav_Vašina
25. 03. 2003
27
0
5629
Autor
Rowenna

            Letos ten říjnový den lilo od půlnoci k půlnoci. Skoro tradiční, protože už podruhé, posezení na chatě. Od vlaku s Danou a Dášou, po kolejích. Smutno trochu bylo. Loni jsme zpívali u ohně, a k radostem přibyly kolektivní černé špekáčky a kolektivní pivo. A zásoba loňských nasušených a naložených houbiček se netenčí. Letos, po gaučích v několika řadách lidi, v několika řadách kytary a píšťalky, harmoniky. Písničky přiškrcené jak ve svěrací kazajce mezi těmi těsnými stěnami. Ale stejně jsem hulákala do široka do daleka, jak na lesy. A přitom  jen na jeleny na obraze na stěně. A občas jsem sama obstarávala trojhlasy, to mám natrénované z rodinných zpívánek na chatě u rodičů.

            Prý se už tolik nezpívá. Kdo, ptám se, nezpívá? Když se sejdeme, třeba na oslavě narozenin maminky, zpíváváme až do dvou hodin rána. Moravské, slovenské lidové. „Za lasami, za gurami, za dolinami,“ začnu, a maminka se přidává, a po chvilce děda, někdy si myslím, stejně jako jsem si to myslela, když jsem byla malá, že maminka zná všechny písničky. Tenkrát jsem sedávala pod velkou dekou, kterou byl přikryt kuchyňský stůl, a že tenkrát byly stoly v kuchyni skutečně stoly, a na kterém maminka o sobotách žehlila. A celou tu dobu zpívala. Připadala jsem si tak bezpečně, maminka si mě příliš nevšímala, vlastně vůbec, zaujata tím velkým ženským úkolem. Vždyť jí tenkrát bylo slabě dvacet sedm roků. Mladší, než jsem teď já, mnohem mladší, a přesto mi ta tehdejší maminka pořád připadá jako jediná pravda, jediná zákonitost, jediný rozum na celém světě. Jediná nejsilnější dospělost. A těch písniček co ještě ke všemu zná.

            A tak jsme v ten upršený říjnový den seděli v řadách na postelích, po schodech vedoucích do podkroví, po zemi. Nečekaná, nežádaná intimita. Protože, ačkoliv jsem byla vychovávána socialisticky kolektivně, a do jeslí jsem byla pohozena v šesti týdnech, já bývala podivně štítivý prevít. Anebo možná právě pro tu kolektivní internacionálně družnou výchovu. No, třeba už jedna z mých prvních lásek. To když jsem se platonicky zamilovala do cikánka, který se přistěhoval do vedlejšího vchodu. V socialistickém Havířově padesátých let cikáni nebydleli, a když už se objevili, museli  být asimilovaní. Ale já vzplála bojovnou internacionální láskou, ten cikánek byl utiskovaný Indián, byl žlutý číňánek z propagačního letáku,  byl ty „děti černé, žluté, bílé, všechny stejně roztomilé.“ Protože jsme byly se sestrou vedeny přísně, chodily jsme ze všech dětí nejdřív domů. A vykoupané, v noční košili, po večeři, jsme přes okno pokukovaly na dvorek, kde běhaly ostatní ne tak dobře vedené děti, hrály si na honičku, cikánek mezi nimi, a já vášnivě zamilovaně fandila: „Cikánku, uteč!“  Jenomže v tom mém zaplanutí nefungovala jedna věc. On smrděl. On mi, vášnivé štítivce, smrděl. Po letech se mi to vrátilo, když se moje druhá dcera vrátila první den ze školy a hlásila nadšeně, že mají ve třídě černouška. A že si ho vybrala, aby s ním mohla sedět. Uhádli jste, nebyl to černoušek, ano, byl to zase cikánek.  Možná, že tenkrát jsem objevila, co jsem za hajzlíka. Ne, že bych to pojmenovala. Ale pochopila jsem, že pro mě intimní věci jsou intimní věci a nemluví se o nich. Že něco v mém nazírání na život je prostě mírně ujeté. Už proto, že holá panimanda je nestydatost, od té doby, co jsem zahlédla někdy v neděli ráno tu maminčinu, a podle zmatených pohybů a pohledů, které následovaly z její strany, jsem si tuhle zákonitost vryla nesmazatelně do hlavy aspoň na třicet roků.

            V období mého sportování,  já jsem bývala sportovkyně, jestli jsem to neřekla, velká závodnice, jsem se pracně učila neodtahovat se od lidí. Frajerské pití z jedné lahve, ačkoliv se mi obracel žaludek, kolektivní čurání v příkopě, ty sprchy v tělocvičnách, které vždycky tak trochu stejně smrděly potem a močí, a kde jsem se naučila jakoby ledabyle svlékat do naha po tréninku, závodech, ačkoliv jsem se tak zoufale styděla za své skoro chlapecké tělo.  Ale stejně se dodneška zeptám, když mi někdo nabízí jídlo, jestli olizuje při vaření lžíci. A pokud zní odpověď ano, s díky odmítám. A když nenajdu odvahu se zeptat, odmítám rovnou. Kolektivní výchova sem, kolektivní výchova tam, experiment se u mne prostě nevyvedl. I když znám tedy ještě štítivější prevíty, než jsem já. To jsou ti, co štítivě koukají na mě.

            A v ten říjnový den a večer a noc se to všechno v té minichatičce vrátilo, v náporech nové statečnosti jsem pila z jedné láhve kolektivní něco, a připadala si sama, a měla jsem mezi koleny malou Lucku, protože jedině s dětmi dokážu potlačit tu nevoli k intimitě, a přitom jsem kolem sebe měla sněhové závěje, a Ivan, nebo že by Petr?,  mi usnul na rameni, a zpívala jsem trojhlasně, plašila jsem jeleny na obraze, a připadala si jak pod stolem, na kterém někdo žehlí, a styděla jsem se, že jsem příliš nahá, ačkoliv jsem usnula kompletně oblečená, včetně dvou párů ponožek, farmářky mi naštěstí po tom kolektivním něčem někdo kolektivně cítící zul, a byla jsem kolektivně sama.

            A ráno první sníh. Poslední červená jablíčka spadala do trávy, na sněhu ten archetypální kontrast červené a bílé.

            Nemám ráda fráze, že je každý nahraditelný. Protože to není pravda. Každý člověk je neopakovatelný, a každý schází. A jestli se mýlím v téhle mojí základní jistotě, budu se opakovat, ale „žol, žol mi budě“. A doufám, že i já, kolektivní štítivec, bych někomu scházela. Že nejsem sama, i když to tak někdy vypadá. Doufám, že já, i cikánek můj a cikánek mé dcery, skončíme v nebi. Čistí, bez nosu, bez tváří, bez zkušeností. A prozatím, další pokus: Hééj, co to pijete? Dáte mi loknout?

 

 


U nás se nikdy nezpívalo a žehlila jsem já. Moje matka ležela na gauči a volala mě, abych jí zapla (vypla,přepla) televizi. Byla jsem první dálkový ovládání v Čechách. A když jsem ječela, že všecko dělám já a že ona se ani nepohne, jen otočila hlavu a řekla: peru. Dodnes díky ní považuju praní v pračce za těžkou práci a ležim u ní na kanapi.:-))))) Takže tvoje povídání je pro mě smutné, velmi smutné. A závidim :-)**************************************************************

Já už vim proč se mi to tak líbí.Protože jsi dospělá a já malá neteřinka.ťuťu*

taky jsem se sprovával v pomočených sprchách a nosím růžové brýle přes půl obličaje za nimi - zpívám před nimi pohled, jinotaje Rowwenko - mě teky bude

Andulka
01. 04. 2003
Dát tip
prijemne cteni....

Josefk
01. 04. 2003
Dát tip
k té hygieně ještě pár smutných slov: V Doubravici nad Svitavou (kde je mimochodem vyhlášený hotel Janků, co se kuchyně týče) bydlel před 25 a více lety "Vojtíšek na paty", takový špiňouch, co ji bylo možné z něho loupat, nosil zimní kabát až na paty, sbíral na trati Doubravice-Boskovice do plecháče papírové odpadky napichujíc je na hůl s bodcem, kliky bral zásadně do ruky přes kapesník (děsně špinavej), ruku se štítil někomu podat, aby neochořel...Dožil se devadesátky. Byl to původně gymnaziální profesor kreslení a latiny Vojtěch Jurkovič, který zblbnul po I. světové.

Rowenna
01. 04. 2003
Dát tip
No jo, ale to nějak netuším, z čeho jsem zblbla já.

Humble
01. 04. 2003
Dát tip
Jestli chceš spatřit něco skutečně ekl a ocitneš se náhodou v Praze, dej si dole v Lucerně točené pivo. Pití z jedné flašky proti tomuhle není nic. :o)))*

Já podle mojí babičky zblbla, když mě v osmi letech kamarádka praštila paličkou na maso do hlavy. Předtím jsem prej byla "hodná holčička". Což je kravina. :o) Ta kamarádka mě do tý hlavy praštila právě proto, že už jsem byla magor a trýznila jí svým úmorným humorem. :o) Ale je možný, že to mám od toho, jak jsem ve dvou a půl roce spadla po hlavě z ulice do sklepa. Prej jsem hrozně smrděla naftou, protože jsem spadla na kanystry. ¨Tak třeba ten náraz a to fetování nafty...:o)))

Zly
01. 04. 2003
Dát tip
:-)))) mi tvůj humor vůbec nepřijde úmorný teda

Zly, Šárce Mikulový přišel. Ona měla strach z vraha ve sklepě (někdo si tam nejspíš pouštěl chechtací pytlík) a já jsem si z ní dělala srandu, jako že její starší ségra půjde domů ze školy, vrah na ní skočí, a co ségra, ta má aspoň aktovku, ale chudák maminka, čím by tak mohla útočníka odrazit? Síťovkou s kostkou másla? :o) No... nervy jí po slabý půlhodince přetekly a tak mě tou paličkou flákla...:o)))

Zly
01. 04. 2003
Dát tip
někdo? hele, jestli si myslíš, že se neví, kdo to v tom sklepě blbnul s hehotacim pytlikem, tak to seš teda na omylu já bych za tim viděl zlýho zločince dospívajícího, nějakýho žižkovskýho nebo nuselskýho desperáda Vašinu to on byl v tom sklepě, dneska se to už ví, že jste byli mučící temná dvojka ze Žižkova a podobnejch lokalit, co o nich psali v Rudým právu ještě mám ty výstřižky doma schovaný :-)))

Zly
01. 04. 2003
Dát tip
šárka mikulová byla jen nevinná oběť, znal jsem ji nakonec se přestěhovala do Mikulo_vic žije tam tiše v lesích jsi odhalena, teď je to jasný

Carrie
01. 04. 2003
Dát tip
jo Iva Mik., ta mívala narvanou aktovku úkolama z matiky, ta se vrahů bát nemusela ;o)

Vašina bydlel ve Strašnicích, Šárka Mikulová se provdala za starostu Velké Chyšky a žije tam... i když s těma lesama... ona to tak trochu je prdel světa, co si budeme povídat. Ale je tam hezky. :o) Carrie, specielně pro tebe jednu hezkou o Ivě Mik. :o) Jednou jsem šla za Šárinou a ta nebyla doma; Iva ale ano, protože měla chřipku. Tak jsme se asi po hodině čekání rozhodly, že se Šárině "pomstíme" za to, že se někde fláká. Šárina měla v takový kolíbce položenou vystřihovací panenku, tak jsme jí k ní nakreslily a vystřihly úplně nahýho panáčka a "nemravné" propriety jako podprsenku, balíček s nápisem "Vložky", balíček s nápisem "Šprcky" atd. Když přišla Šárka domů, hrozně se naštvala, na krku jí naskákaly rudý fleky a řvala na nás, že se máme vzít za ruce a jít spolu do teplárny...

jehostara
01. 04. 2003
Dát tip
*************************************************

Zly
01. 04. 2003
Dát tip
:-)) Já se někdy úplně těšim, když dostanu to avi. Máš vidět ten můj vytlemenej obličej

Carrie
01. 04. 2003
Dát tip
:-DDDDD Monty ty seš jasná emzačka!!!!!

Yfča
01. 04. 2003
Dát tip
Dík za avízka! :o)))

...jsem jednou jela v tramvaji, byla to devítka, ze Žižkova... a v tý tramvaji seděl bezdomovec, takovej klasickej, špinavej, páchnoucí, a jedl pražskej koláč. Celý osazenstvo tramvaje ho sledovalo, jak mu chutná, ale když si začal olizovat ty pekelně špinavý, černý prsty, tak se dost lidem zvednul kufr... tolik k těm prstům... a jinak jenom * +

Zly
30. 03. 2003
Dát tip
hygiena předevšim :-)

Ženatej
25. 03. 2003
Dát tip
*! --------------- ...Sem čet vo jedný sejrárně švýcarský, kde se každej večer v kádi s mlíkem vykoupala sejrařovo manželka, čímž zahájila to jediný pravý charakteristický sejrový kvašení, majíc v různých záhybech svýho bílýho těla dostatek vhodný mikroflóry, kterou si předávaly z mamči na snachu už pár set let... Teď už to tam prej patlaj v laboratoři, ale znalci řikaj, že už to není vono. ...Když se vaří třeba svíčková, tak se voblizovat musí, ne? :-))

Olina
25. 03. 2003
Dát tip
*********************************************************************

suva
25. 03. 2003
Dát tip
Brou chuť, ale sýry a tlačenky- takový ty s hlavou na rameni, jo, to byly časy... :c)

Zly
25. 03. 2003
Dát tip
upřímnůstka intimní věc, tyhle nechutě se dotýkat cizích rtů nechat si vložit do úst něčí prsty (i když je to třeba dítě co ti do obličeje fouká mýdlovou bublinu) myslel jsem, že chcípnu, když jsme na vojně spali v dobytčákách na kolejích u Chrástu a to prase nade mnou si měsíc nemylo nohy a pak jsem jej jednou našel, jak chrápe v mým relativně čistým spacáku, žral prstama z mých konzerv a na záchod si vzal Brautignana, můj talisman a utřel si jím zadek když mu spadl závěs na nohu a omdlel, líbali jsme ho na střídačku s Chuzem, tu pěnící polomrtvolu a nijak ty jeho pachy náhle nevadily sem se zas rozkecal

Pescan
25. 03. 2003
Dát tip
Pekné čítanie...*

VVV
14. 03. 2003
Dát tip
***

finarfin
13. 03. 2003
Dát tip
*

Jeanne
10. 03. 2003
Dát tip
velmi čtivé *+ klub

Perchta
08. 03. 2003
Dát tip
*

Petula
03. 03. 2003
Dát tip
Bože! Proč já nemám čas ČÍST!!! Rowennko, DĚKUJI! Já Tě tak strašně toužím vidět a poděkovat Ti osobně…

|||-_-|||
«*»


rainman
02. 03. 2003
Dát tip
* když už není vyhnutí a bonton velí napít se z jedné láhve, použiju zaklínadlo "sejdeme se na infekčním"...a zatím to fungovalo :-)

t

nin
26. 02. 2003
Dát tip
******** napsala jsem ti soukromě proč

hermit
25. 02. 2003
Dát tip
skvělý text! t v

Bobísek
25. 02. 2003
Dát tip
*

Carrie
25. 02. 2003
Dát tip
Taky halekám a zpívám trojhlasy sama se sebou :-)) Když mi bylo asi 12, přijeli k nám kolotočáři a v jedné střelnici byla cikánečka, v zářivě bílém tričku s přišpendleným fialovým jablíčkem... hrozně jsem se s ní chtěla skamarádit, ale styděla jsem se za ní jít, že by mě odmítla - ona mě! ;-)) Jinak většinou skoro nic necítím, protože mám sennou rýmu... Tak na tvoje zdraví!!! (Dneska jdu slavit Vítězný Únor)

Albireo
25. 02. 2003
Dát tip
Přečteno jedním dechem (ke konci zatajeným). (Nejen) za tohle I když znám tedy ještě štítivější prevíty, než jsem já. To jsou ti, co štítivě koukají na mě. TIP A za to celé Výběr, protože je to opravdu skvělé obsahově i literárně. En passant - jak to trojhlasé zpívání děláte, holky? Albi**Reo

Seregil
25. 02. 2003
Dát tip
Velmi pěkný vzpomínkový textík...**

Rowenna
25. 02. 2003
Dát tip
No jo, vzpomínky, když já si myslím, že o ty vzpomínky ani tak moc nejde. Ale budiž. :-)))

Rowenna
25. 02. 2003
Dát tip
Nech to, Stando, koňovi, ten má větší hlavu. :-))

Yfča
25. 02. 2003
Dát tip
Povedený kousek! :o)*

Josefk
25. 02. 2003
Dát tip
a co prsty? :-)))))

Rowenna
25. 02. 2003
Dát tip
Prsty? Jaké prsty? Mám chřipku, a tak jsem ještě o něco víc mimo než normálně. :-))))

Josefk
25. 02. 2003
Dát tip
někdo olizuje prsty :-))) to pak kvapem opouštíme obchody :-)))

Rowenna
25. 02. 2003
Dát tip
No, fuj, žes mi to připomněl. Taky mám jednu oblíbenou prodavačku zvanou "patlalka salámová". Ta si na salámek musí sáhnout, i kdybych ji tím nejhnusnějším hlasem požádala, ať si vezme kleštičky, to poslední kolečko mi otlapká.

Tiky
25. 02. 2003
Dát tip
trochu jsem si zasebereflexila :) a moc se mi to líbilo...teda ne ta sebereflexe, ale ten text :) takže T* a ještě jedno přečtení

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru