Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

KDYŽ JDE DO TUHÉHO.

26. 01. 2004
0
0
2348
Autor
fungus2

Obloha byla azurově modrá a tu a tam po ní lenivě plul bělostný obláček. Ota Strnad povoláním profesionální fotograf došel na letištní ploše k  vrtulníku. Na krku měl zavěšený velký fotoaparát, kterým chtěl fotografovat krajinu z ptačí perspektivy.

„Tak dneska máte ideální podmínky k práci,“ řekl mu mechanik, když nasedl do kabiny.

„Toho taky musím využít. Musím vyfotit dost věcí na pohledy a tak podobně,“ odpověděl  a připoutal se k sedačce. Za okamžik nastartoval motor. Vrtule se začala roztáčet a zanedlouho se pravidelně točila.

  Když se za několik minut  vznesl do vzduchu,  naskytl se mu krásný pohled na krajinu, kterou protékala řeka a na široké okolí tvořené zalesněnými kopci. Chvíli se na tu scenérii díval a ještě trochu výše vystoupal. Pak vrtulník nechal stát na místě. Otevřel dveřní okno a vysunul objektiv fotoaparátu. Poté se začalo ozývat cvakání spouště.

„Budu muset vzlítnout ještě v podvečer, až bude zapadat slunce. To budou skvělý fotky,“ pomyslel si a navedl vrtulník nad řeku. Chvíli nad ní letěl a let zastavil nad jejím ohybem. Rozhlédl se a po chvíli začal zase fotografovat.

„Tak teď by to chtělo ještě nějaký parník,“ řekl si,  když v objektivu měl řeku, po jejíchž stranách se táhly zalesněné kopce. Parník se však nikde neobjevil. Zato mnohem dále uviděl několik plachetnic. Doletěl k nim a brzo se mu podařilo vyfotografovat hezkou scenérii. Přesunul se nad jeden z břehů. Uviděl malé nádražíčko, ze kterého zrovna vyjížděl vlak o dvou vagonech. Pořídil několik záběrů a pak letěl nad jednokolejnou tratí, která vedla u břehu řeky podél strání a skal.

„Vyfotím si tu zříceninu,  co je nad tratí,“ napadlo ho a zvýšil rychlost. Netrvalo to dlouho a uviděl na kopci,  pod nímž vedla trať,  trosky středověkého hradu.

„Ksakru! Je tam nějak narváno. To bude tu fotku kazit. Vrátím se sem později,“ řekl si, když kolem zříceniny prolétal a viděl velké množství lidí v ní. Letěl dále a zastavil vrtulník v místech, kde trať byla rovná a táhla se do dálky. Začal pomalu klesat. Když vrtulník znehybnil, přiložil k oku hledáček. K jeho rozmrzelosti uviděl po kolejích jet několik nákladních vagonů.

„A zrovna teď!“ zahartusil si a jedoucí vagony si přiblížil. Ke svému úžasu zjistil, že je netáhne žádná lokomotiva. Hned ho napadlo, že jde o posunování, ale pak si uvědomil, že je to podivné, protože vagony jedou po jednokolejné železnici a musí zákonitě dojet k onomu nádražíčku,  z něhož viděl vyjíždět vlak.

„Zpropadeně! Vždyť se ten osobák těmhle vagonům nevyhne!“ došlo mu vzápětí, když si uvědomil, že nákladní vagony a osobní vlak jedou proti sobě. Na čele mu vyvstal studený pot. Slétl co nejníže. Letěl nad třemi vagony. Strnule se díval na jejich střechy. Uvědomil si,  že bude zanedlouho svědkem srážky. Mráz mu přeběhl po zádech a  vzápětí před sebou spatřil skálu,  ve které byl tunel. Prudce  uhnul do strany. Postřehl  ještě,  jak první vagon vjíždí do tunelu. Proletěl těsně kolem okrajů skály, která se svažovala do řeky.

  Pak zvýšil rychlost a zároveň v letu stoupal do výše. Brzo uviděl podél řeky klikatě táhnoucí se trať. V dálce zahlédl jedoucí osobní vlak. Ony tři nákladní vagóny zrovna vyjížděly z tunelu. Přelétl je. Velkou rychlostí pak letěl nad tratí. Osobní vlak se blížil k delšímu tunelu. To mu zhatilo plán přistát na trati, která byla zrovna před tunelem rovnější a celkem dlouhá. Tam by ho mohl strojvedoucí včas vidět a zastavit, aby mohli cestující vystoupit. Rozhodl se pokusit zastavit rozjeté nákladní vagony. Slétl na trať v zatáčce. Posadil vrtulník přímo do kolejiště a hned z něho vyskočil. Pak se rozeběhl po pražcích pryč na začátek rovnějšího úseku tratě,  na jehož konci byl výjezd z tunelu.

  Neběžel ani minutu a do zatáčky, v níž se nacházel vrtulník,  se vřítily ony tři vagony. Stále běžel a pozoroval, jak první vagon naráží do vrtulníku. Ozvala se rána a pak výbuch. Hořící trosky vrtulníku vlekl vagon před sebou a pak vykolejil, načež za rachotu se řítil po stráni následován druhým vagonem. Mezitím vyjel z tunelu osobní vlak. Ota stál rozkročen na kolejích a mával rukama. Strojvedoucí se na něho překvapeně díval. Zuřivě mával dále a lokomotiva začala snižovat rychlost. Zastavila se těsně před místem, kde stál třetí, z části vykolejený vagon. Ota zcela zpocený usedl na zem vedle trati a díval se na užasle tvářícího se strojvedoucího a vykukující cestující.

 


johanne
19. 02. 2004
Dát tip
to píšeš vždycky povídky v několika verzích :) nebo jen tady *:) těžko říct která je lepší...

fungus2
18. 02. 2004
Dát tip
No tahle verze se mi snad povedla více.

johanne
17. 02. 2004
Dát tip
tak to už tu jednou bylo, nemýlím-li se :( foťák, tři vagony bez lokomotivy... akorát jinej dopravní prostředek "hrdiny"

fungus2
27. 01. 2004
Dát tip
No snad se to časem bude zlepšovat.

Gerzon
26. 01. 2004
Dát tip
Četl jsem od tebe zatím jen tuto povídku a přehled děl na tvé stránce. Soudě podle této povídky, máš s ohledem na to, kolik toho píšeš, poměrně hubenou slovní zásobu. Přímo v tomto textu máš několik příkladů, kdy se chytneš nějakého slova/výrazu, který potom v textu 4-5 opakuješ (např. "ony tři vagony" aj.) *** Obloha byla azurově modrá a tu a tam po ní lenivě plul bělostný obláček. Ota Strnad, povoláním profesionální fotograf, došel na letištní ploše k vrtulníku. Na krku měl zavěšený velký fotoaparát, kterým chtěl fotografovat krajinu z ptačí perspektivy. „Tak dneska máte ideální podmínky k práci,“ řekl mu mechanik, když nasedl do kabiny. „Toho taky musím využít. Musím vyfotit dost věcí na pohledy a tak podobně [lépe: vyfotit pár hradů a zámků (buď konkrétnější)],“ odpověděl a připoutal se k sedačce. Za okamžik nastartoval motor. Vrtule se začala roztáčet a zanedlouho se pravidelně točila. [Té vrtuli se u vrtulníků říká rotor, lépe: vrtule se dala do pohybu, pravidelně kroužila (vyhneš se zdvojení roztáčet/točila).] Když se za několik minut vznesl do vzduchu, naskytl se mu krásný pohled na krajinu, kterou protékala řeka [zase by nezaškodilo sdělit, jaká řeka] a na široké okolí [nivu, údolí, rovinu, planinu, nížinu, úval, tohle a dalších nejméně 10 slov je lepších než "okolí"] tvořené zalesněnými kopci. Chvíli se na tu scenérii díval a ještě trochu výše vystoupal. Pak vrtulník nechal stát [zastavil] na místě. Otevřel dveřní okno a vysunul objektiv fotoaparátu. Poté se začalo ozývat cvakání spouště [zacvakala spoušť]. „Budu muset vzlítnout [vzlétnout] ještě v podvečer, až bude zapadat slunce. To budou skvělý [skvělé (chápu, když lidé v přímé řeči nemluví spisovně, dotváří to charakter jejich osobnosti, ale pokud mluví v duchu, měli by v literatuře mluvit spisovně)] fotky,“ pomyslel si a navedl vrtulník nad řeku. Chvíli nad ní letěl [letěl proti proudu?] a let zastavil nad jejím ohybem [ohyb je na trubce, řeká má zátočinu, meandr aj.]. Rozhlédl se a po chvíli začal zase fotografovat. „Tak teď by to chtělo ještě nějaký parník,“ řekl si, když v objektivu měl [viděl, pozoroval] řeku, po jejíchž stranách [na jejichž březích] se táhly zalesněné kopce. Parník se však nikde neobjevil. Zato mnohem dále uviděl několik plachetnic. Doletěl k nim a brzo se mu podařilo vyfotografovat hezkou scenérii [obrázek, krajinu aj.]. Přesunul [Přeletěl nad] se nad jeden z břehů. Uviděl [Zpozoroval, zahlédl aj.] malé nádražíčko, ze kterého zrovna [právě] vyjížděl vlak o dvou vagonech. Pořídil několik záběrů a pak letěl [nalétl nad ... trať] nad jednokolejnou tratí, která vedla u břehu řeky podél strání a skal. „Vyfotím si [tu] zříceninu, co [která] je nad tratí,“ napadlo ho a zvýšil rychlost. Netrvalo to dlouho a uviděl na kopci, pod nímž vedla trať, trosky středověkého hradu. „Ksakru! Je tam nějak narváno. To bude tu fotku kazit [To mi fotku zkazí, to nebude na fotce hezké, to se nebude na fotce dobře vyjímat aj.]. Vrátím se sem později,“ řekl si, když kolem zříceniny prolétal a viděl velké množství lidí v ní [kteří si ji prohlíželi]. Letěl dále a zastavil vrtulník v místech, kde trať byla rovná [kde se trať narovnala, natáhla] a táhla se do dálky. Začal pomalu klesat. Když vrtulník znehybnil, přiložil k oku hledáček. K jeho rozmrzelosti [Ke své rozmrzelosti, zamrzelo ho, že ...] uviděl po kolejích jet několik nákladních vagonů. „A zrovna teď!“ zahartusil si a jedoucí vagony si přiblížil. Ke svému úžasu zjistil, že je netáhne žádná lokomotiva. Hned [nejdříve] ho napadlo, že jde o posunování, ale pak [potom, hned] si uvědomil, že je to podivné, protože [když] vagony jedou po jednokolejné železnici [po jednokolejce, po trati] a musí zákonitě dojet k [onomu] nádražíčku, z něhož viděl vyjíždět vlak. „Zpropadeně! [tak tohle slovo jsem naposledy četl jako kluk v laciných rodokapsech, dnes už se úlek přece jen vyjadřuje jinak] Vždyť se ten osobák těmhle [těmto, těm, když už tam musí být člen] vagonům nevyhne!“ došlo mu vzápětí, když si uvědomil, že nákladní vagony a osobní vlak jedou proti sobě. Na čele mu vyvstal studený pot. Slétl co nejníže. Letěl nad třemi [vagony a strnule] se díval na jejich střechy. Uvědomil si, že bude zanedlouho svědkem srážky. Mráz mu přeběhl po zádech a vzápětí před sebou spatřil skálu, ve které byl tunel [do které, z které vedl tunel]. Prudce uhnul do strany. Postřehl ještě, jak první vagon vjíždí do tunelu. Proletěl těsně kolem okrajů skály [nad vrškem skály], která se svažovala do řeky. Pak zvýšil rychlost a zároveň v letu stoupal [vznášel] do výše. Brzo uviděl podél řeky klikatě táhnoucí se trať [trať táhnoucí se podél řeky]. V dálce zahlédl jedoucí osobní vlak. Ony tři nákladní vagóny zrovna vyjížděly z tunelu. Přelétl je [nad nimi]. Velkou rychlostí pak letěl nad tratí. Osobní vlak se blížil k delšímu tunelu. To mu zhatilo plán přistát na trati, která byla zrovna [podruhé za sebou "zrovna", lépe: právě] před tunelem rovnější a celkem [distatečně] dlouhá. Tam by ho mohl strojvedoucí včas vidět [uvidět] a zastavit [vlak], aby mohli cestující vystoupit. Rozhodl se pokusit zastavit [fuj! Rozhodl se, že zastaví] rozjeté nákladní vagony. Slétl na trať v zatáčce [nebo na zatáčku na trati?]. Posadil vrtulník přímo do kolejiště a hned [rychle, hned potom] z něho [něj] vyskočil. Pak se rozeběhl po pražcích pryč [vtříc osobnímu vlaku, k ústí tunelu, ze kterého se měl každou chvíli vynořit vlak aj.(to, že je tam delší rovný úsek není z hlediska příběhu až tak podstatné)] na začátek rovnějšího úseku tratě, na jehož konci byl výjezd z tunelu. Neběžel ani minutu a do zatáčky, v níž se nacházel vrtulník, se vřítily ony tři vagony [už po třetí nebo po čtvrté za sebou "ony tři vagony", nešlo by to jinak?]. Stále běžel a pozoroval, jak první vagon naráží do vrtulníku. Ozvala se rána a pak výbuch [kterou následoval výbuch]. Hořící trosky vrtulníku vlekl [vléct je mohl leda za sebou, před sebou je může tlačit, hrnout aj.] vagon před sebou a pak vykolejil, načež za rachotu se řítil [s rachotem zřítil] po stráni následován druhým vagonem. Mezitím vyjel z tunelu osobní vlak. Ota stál rozkročen na kolejích a mával rukama. Strojvedoucí se na něho překvapeně díval [podíval]. Zuřivě mával [Ota nebo strojvedoucí?] dále a lokomotiva [lokomotiva nebo celý vlak?] začala snižovat rychlost [zpomalovat, brzdit aj.]. Zastavila se těsně před místem, kde [na kterém] stál třetí, z části vykolejený vagon. Ota zcela zpocený [Zcela zpocený Ota] usedl na zem vedle trati [u trati] a díval se na užasle [v této chvíli už to pro strojvedoucího nebyla asi úplná novinka, takže by se tvářil spíše vystrašeně] tvářícího se strojvedoucího a vykukující [zvědavě vyhlížející, zděšeně vyskakující aj. (i když s ohledem na -cí na konci slov "strojvedoucí", "tvářící" a "cestující" bych pro pasažery radši volil jinou než -cí vazbu)] cestující.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru