Čtvero živých

Zde ve své tichosti leží si němě,

do noci stříbřité tyčí se temně.

V hluboké temnotě leží tu země,

k hlavám nás poutníků chová se jemně.

Plápolá červeně, větřík ho živí,

chová se bláznivě, je zrakem temnotě.

Za zimy pomůže, překrásně hřejivý,

zapraská uhasne, v dýmu jak v nahotě.

Houpe se poklidně a břehy zahalí,

sluncem se pokrývá, sucho pokoří.

Rybám je pevninou, žáru zas ůskalí,

v moudrost svou hlubokou

v zimě se ponoří.

Nebem se prohání, s listy si pohrává,

při moři ulehá, v horách vstává jen.

Peří na křídlech sílu dodává,

a když se usíná, přichází,

mění se v sen...