O pádu bitevníku L159 Alca

Bylo 20. září 2001 a za mnou se právě zavřela velká těžká vrata Chotusických kasáren. V kapse sem měl doklady o zdárně ukončeném lékařském kurzu na Vojenské Lékařské Akademii. Do čtyř hodin jsem se měl hlásit na personálním oddělení, odkud mě pošlou na místo, kde dosloužím zbývajících devět měsíců základní vojenské služby.

  Stalo se.

  Ocitl jsem se na hasičské zbrojnici ve službě zdravotního instruktora. Mým úkolem bylo leda tak dohlížet na hygienu vojáků na hasičárně sloužících, případně „když bude mít někdo teplotu,“ jít na ohlašovnu požárů, odemknout lékárničku, vyndat Paralen a ten oproti zápisu do „Sešitku zranění" vydat.

--------------------

1. srpna stejného roku spadl na Pelhřimovsku cvičný vojenský letoun L39 Albatros. Pilot i s letadlem patřil k chotusickému arsenálu. Na místo nehody hned ten den vyrazilo z letištní pohotovosti několik aut, mimo jiné hasičská stříkačka T815, pohotovostní vozidlo UAZ a sanitka Š 1203. V sanitě seděl můj předchůdce z hasičárny, taktéž zdravotní instruktor, desátník Pyčl.

 Pilot pád Albatrosu nepřežil a rozřezal se na sračky.

Dalším z úkolů zdravotního instruktora ve službě bylo při nehodě vyjíždět a v případě nepřežití pilota ho sesbírat do igelitového pytle. Pyčl si musel užít, později mi hasiči z řad občanských zaměstnanců vyprávěli, jak pomáhali zdravotnímu instruktorovi sundávat kousíčky tkání pilota ze stromů kolem místa nehody.

  V tu dobu jsem ještě byl v přijímači na Akademii.

20. září jsem byl převelen Chotusicím do role sběrače zbytků pilota. Jsem ateista, přesto jsem se po celého třičtvrtě roku modlil, aby nic nespadlo. Povedlo se, až na pár ohlášených ale nerealizovaných tísní žádné letadlo nepřistálo předčasně, 25. června 2002 jsem byl propuštěn do civilu v hodnosti desátníka.

  Už skoro 9 měsíců jsem doma.

Minulé pondělí spadl na západě Čech cvičný bitevník L159 Alca (ač v Právu bylo napsáno Alka!!). Pilot zase nepřežil.

Volal jsem kamarádovi, který v Chotusicích pracuje coby hasič. Chtěl jsem vědět, jestli letadlo bylo od „nás“ nebo z Náměšti nad Oslavou.

  Patřilo prý k nám. V době mého vojákování mi tedy oba dva, „Alča" i třicetiletý pilot, létali denně nad hlavou.

Mám pár fotek z letiště, na několika jsou i "elstopadesátdevítky". Možná dokonce v některé z nich sedí teďka zahynuvší pilot.

-------------------

Je mi líto toho kluka, co tam teď dělá zdravotníka. Musí to bejt zážitek na celej život. Děkuji Bohu že mě o něj připravil...