Proč tě ztrácím

Tak jako Obrazy  - našich tváří

němě upovídaných s lehce se vlnícími rty

nad chutí ranního šálku a s vůní nočního,

ještě nevyprchaného milostného parfému

co vpletla noc do vlasů a s pózou stále tak vyzývavou...

...tak tě znám, tak proč tě ztrácím...?

Jsou to snad Odkazy  - našich duší

tak blízkých a přesto tak vzdálených,

ve svých důsledcích jiného putování

snad za lepším zítřkem a lepším poznáním...?

...tak proč tě ztrácím...?

Zbyly nám jen Odrazy - naší lásky

z papírových zrcadel, připnutých magnety zvyků

na květinové tabuli  z které jsme tak často hodovali...

Mám se snad ptát Dotazy - naší lásky

ne...netáži se, vždy't vím, jsme jen rozdílní,

tak plav a najdi jiný přístav se zlatými obrazy

a horizonty jiných tváří, vždyt' i někdo jiný,

bude tě mít rád...tak jako já....