o Poprvé

dávno,tak dávno

co vteřiny zasypaly tenhle sen.

a stejně byl děravej

jako tvoje náruč

jako deštník po prvním jarním krupobití.

(a kromě toho taky nebyl o mně, viď).

tak dávno

kam ani paměť sloní nesahá

kdy slunce ještě marně obhlíželo zemi

ze všech stran,

kde se objevíš...

jenže život je něco docela jiného.

jak jsi vůbec mohla, do obálky

pusu, klíč a pak už

studánka s elixírem zapomnění...

...vidíš nás v ní ?

jsme to my

a cizí