Zoufalství bez příčiny, spuštěné slovem

Temný stín nahlíží do duše
blízkost pravdy mrazí
oči bodají ze všech stran
byť pohledy jsou odvráceny
Kolem slyšet smích který je na povrchu nezjeven
Nevěříš ovšem když pravda zamrzla
na bodě hledání
nesmíš se podrobit
Smála se
jenže není možné připlazit se na místo toho zachvění bez zasazení rány v srdce
Pláč vznícený lží nebo krutou pravdou
která již chladem zakalila ocel
uvědomění si sebe sama
a Já uvízlo v Ona bez odezvy a pohlazení
Záchvěv mysli probodl kůži zevnitř
zrada která byla očekávána
i když z jiného zákoutí světa
který ve své podstatě
tvoří předobraz následující existence
jež se nezadržitelně vtírá v blízkost člověka
a dává naději
bez možnosti jejího objektivního uchopení
***
Jsem pro ni nebezpečím
sice jen v případě nesouznění
ale to se již téměř naplnilo
Jsem pro sebe nebezpečím
i když dotek její ruky by byl záchranou
Nepřichází a nelze jej očekávat
Spojena je s myslí jinou
jejíž zobrazení se objevilo v očích v hlase
a spálilo plochu
jež svou podstatou usilovala
o přiblížení k záři dokonalosti
a očekávané teplo
které mělo hřát v útrobách
sežehlo vše

---