Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Báječný den

16. 03. 2003
7
2
1350
Autor
Pohoda_jazz

Drogová hříčka?!

 Báječný den

 

           Sedím na lavičkách na Smíchovském nádraží, dopíjím poslední kapku salka s rumem, a jsem šťastný. Rozhlížím se po rozlehlé hale. Pohled se mi rozbíhá a utíká mi před očima. Nedohlédnu skoro ani na druhou stranu, ale přesto vidím spoustu tváří, spoustu umučených tváří, semknutých ve všedních poutech nenápadné všednosti. Koukám na ty lidi a směju se jim do očí. Ukazuju si na ně prstem a směju se. Někteří rozčileně cukají pohledem a snaží se číst noviny, někteří koukají nevraživě, jako kdybych jim koukal do života. Nemusím. Je mi jasné co bych viděl. A proto se jim takhle do očí směju. Ano, snaží se mě přehlížet, ale kdo z nich nikdy nezatoužil být chvíli jako já? Kdo z nich si to alespoň někdy nepřál? Touha po svobodě je přeci přirozená. Ach ano přirozená. Směju se tomu. Vždyť všichni dělají všechno proto, aby se stále více omezovali. Chtějí svobodu, ale svoboda jim připadá pod jejich úroveň. Já sem svoboda. Prosím… Směšné jsou jejich starosti, směšné jsou jejich životy, směšní jsou sami od hlavy až k patě. Válím se na studené zemi, řechtám se a svíjím absurdním smíchem nad těmi lidmi. Možná bych měl cítit lítost, napadlo mě na chvilku. Ale i tyhle zbytečné myšlenky se rozplynuly v dalším záchvatu smíchu. Ti lidé na mě divně koukají. Směju se tomu jak na mě divně koukají. Zaráží a pozastavují se nad tím, jak jsem svobodný. Nikdo nic neřekne. Nikdo nic nahlas neřekne. Jsou ubozí otroci sebe sama. A já poslední mezi svobodnými jim nepomohu, ne, proč. Jak. Ne, já se budu ještě dlouho na jejich účet a za jejich drobné bavit. Ještě dlouho zůstanu sám svobodným. Přichází dva policisté. Nějak se mi nedaří rozpoznat co říkají, tak se jim směju. Do očí. Upřímně. Vyvlekli mě. Myslím, že chtěli legitimaci. Ne tu nemám… fotka na ní byla příliš smutná. Připomínala mi pravidla. Ale já sem teď takový nikdo. Svobodný nikdo. Posadili mě na lavičku před nádraží. Okamžitě jsem přepadl dozadu a usnul.

            Probral jsem se. Sluníčko nepříjemně bodalo do všeho, co jsem mu odhalil. Sedl jsem si a snažil se vrátit do reality. Asi se lecos změnilo. Svět se změnil. Chtěl jsem se opřít rukou, ale rozřízl jsem si ji o střepi. Dohajzlu. K čertu. Zrovna na mě čuměl nějakej idiot. Spustil jsem pár osvědčených sprosťárniček a to ho odradilo. To odradí každého. Idiota. Nesnáším ty lidi, co choděj kolem. Jsou tak… tak… tak mnou opovrhují. Nesnáším to. Nemůžu za to. Nikdo z nich ani za mák nezkusil to, co já. Ubožáci, nevědi co je pořádná býda. Život ze dne na den. A maj všechno. Všechno co já nikdy mít nebudu. Vždycky to maj ti, kteří si to nejmíň zaslouží. Svině. Proto taky kradu. Beru si co mi patří. Debilní den. Sem nějak nasranej. Nevim proč. Asi kvůli těm lidem. Je jich tu dnes nějak moc. Plivu po nich. Už jsem taky chytil pár kopanců, ale většina si jich to nedovolí. Zasraný ubožáci. Zasraný sluníčko. Zasranej den… hnus… už to nejde. Je to celý nějak v prdeli… ne díky. Už jsem zapomněl co je štěstí. Zasraný štěstí…

Je čas na další dávku…

 

Sedím na lavičce před Smíchovským nádražím, a jsem šťastný. Rozhlížím se po rozlehlém parku. Všude je spousta lidí. Koukám na ty lidi a směju se jim do očí. Ukazuju si na ně prstem a měju se…

 

PS: Sorry za chyby... bylo to rychlé a impulsivní

(!neberu! pozn. autora)


2 názory

Amiška
25. 01. 2007
Dát tip
ach...smutný *

Bodlak
26. 03. 2003
Dát tip
Je to napsané se spoustou chyb, ale to ses snažil omluvit. Beru, i když si myslím, že bys měl dbát i na jazyk. Slangové vyjadřování má taky své zásady. Co oceňuji, je nápad, pokus o provokativní vyjádření reality. Myšlenka svobody... Sama jsem chvíli pociťovala to nepříjemné, když mne někdo takhle pozoruje a přiblble se usmívá či směje, ten nepříjemný svazující pocit, kdy já se bojím tohle samé udělat, ač bych měla mnohokrát chuť se taky začít bezhlavě smát a ukázat na někoho prstem. Nevím, jestli jsem to dobře vyjádřila, snad mi rozumíš... Chtělo by to přepracovat, změnit některé pasáže, ale to se tady nikomu nikdy nechce. Ovšem, je to škoda, pak bys to mohl třeba někam poslat. Zvaž to. A protože asi začínáš, tipuju to, snad si tě ještě někdo přečte. Budeš provokativní:-)

Narvah
21. 03. 2003
Dát tip
Já beru obvykle dílo jako reflexi autora.

Narvah
20. 03. 2003
Dát tip
Napsané je to čtivě a dobře. I ten konec je fajn. Jen se s tím neztotožňuji. S tou hlavní myšlenkou. Vadí mi to. Kdyby ses usmíval, to by se mi líbilo víc. Kdyby ses usmíval bez drog a koukal na ty lidi a viděl, jak jsou směšní, to by bylo ono. Takhle je to docela ubohé. Vlastně ve druhé části popíráš část první, když se lituješ a nadáváš jim. Nadáváš na štěstí a na vše. Ale napsané je to moc dobře! proto *

Pohoda_jazz
20. 03. 2003
Dát tip
Nevím jestli jsto nepochopil, nebylo to o vyjádření myšlenky, ale pocitu... A navíc, já se smál, smál se po celou dobu toho co jsem to psal... smál se samotné krutosti nesmyslné situace(na kterou poukazuješ), kterou mnoho lidí deně prožívá... nebo si to alespoň tak představuju. Ta nelogika není má, ale toho zoufalce... chápeš?

clovrdik
17. 03. 2003
Dát tip
má to dobrej spád ... a líbí se mi tam to přelévání nálady ... euforie - depka - euforie ... vražednej kolotoč; za zpracování dávám TIP a zařazuju k sobě do klubu

Pohoda_jazz
16. 03. 2003
Dát tip
Jo. Dík. Ale co? To mě zajímá...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru