Kapka.

Tichý vodopád ktrve co bloudí
kapka se někde skrývá
jen láska se o ní soudí
co jiného ji ted zbývá?

Růže co jsem ti donesl as
ve váze jsou u zrcadla
svázal je tvůj zlatý vlas
nechceš aby ta kytka zvadla.

Jen stůl s večeří cítí svícnu tíhu
prohýbám dotekem dlaní
sklenicí vína pokládám knihu
tvůj ret se polibku brání.

Černé stíny růže z listů
v odrazu hořící svíce
touha dochází k tomu místu
kde kapka se schovává více.

Proud přívalu něžné touhy
co mé srdce ze mě pustí
je to jen okamžik sice pouhý
prochází našimy ústy.

Ta kapka ukryta v krve proudu
dotekem dlaně rozplyne
láska vítěz tohoto soudu
ta růže stejně jednou uhyne.

---