SLZY V TVÝCH OČÍCH...

Proč mě od sebe odháníš?, snažíš se být přítel, chápu, tak čeho se bojíš…? Díváš se na mě a vidíš svou minulost. Ne, vážně ne, nemusíš nic říkat. Tvé vlhké oči jsou jak kniha plná řádků, v nichž je to napsané! Chceš vrátit zpátky chvíle, které pro Tebe, věř, že i já vzpomínám na ně, tolik znamenaly. Ale … pochop už konečně, že ze vzpomínek se nedá žít, prostě tak to nejde! Tvoje ústa krásně, až medově sladce a jemně chutnají, a já sama si na tu něžnou chuť ráda vzpomenu. Jenže i Tvá chuť jednou vybledne, i Tvůj polibek plný naděje zdá se být najednou tak studený… Vidím, vidím ve Tvých očích slzy! Tak tohle, že je ta láska?! Nechci už víc, chápeš? Pochop prosím, já už takhle dál nemůžu! Jsem prázdná, jsem sama, opuštěná, ale teprve teď jsem konečně šťastná…