Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Orel, sup, sokol, holub, brouk, člověk

14. 05. 2000
2
0
1328
Autor
Ferda

Letěla takhle večerem holubička nad polem. Zpívala si sobě chvály, na perutě a jemné spáry. Kde se vzal, tu se vzal velký pták a řval: Já jsem velký pták a řvu, řvu, řvu, řvu, jak tur já řvu. Stáhl křídla, zbystřil zrak, vytáh dráp, už je to tak. Holubička, celá v šoku, neví, nezná, nemá notu. Jejím celým snažením je teď zmizet zraněním. Orel, sup, né, je to sokol, už, jé, létí - JE to sokol. Jak blesk se mihnul, jen to křuplo, bum, bác, plesk a ještě ruplo. A je tu konec snažením, vlastně i těm zraněním. Tomuhle se říká smrt, je tu hned, než řekneš prd. Naše milá holubička už letí jen do nebíčka. Lovců král jí trhá brk, teplé maso plní krk. Tenhle zápas o životy, byl zde, je a bude krutý. Tak i holubičky nevinné, plné něhy, plné lásky, slupnou brouky co by ne, a nenadělaj lidem vrásky.
dost dobrý!!!!!!!*

K55
13. 04. 2001
Dát tip
Supeeeeeeeeeeeeeer

Ferda
25. 08. 2000
Dát tip
Rádo se stalo, milá Šebestová!

Šebestová
19. 05. 2000
Dát tip
Je to takové milé laškování jak to dělají komáři. Dík za to poletování nad řádky :o)

Merle
16. 05. 2000
Dát tip
:-)))) mě se to líbí.. hlavně to řvu jak tur řvu :-)))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru