Byla jednou bílá koza

Na cestě lemovaný alejí akátů stála koza.

Byla tak velice spoře oděna, že si ji hned každý pocestný musel všimnout.

Jak tak přešlapovala po bílejch oblázcích, které pokrývaly onu klikatou cestu, zjevil se koze duch vlka. Co bylo hned divný, ten vlk měl bílej kožich, upilovanej jazyk a na hlavě rohy. "Co tu chceš," zeptala se koza a uleknutím kousek popopoposkočila. "Ále, jen tak se tam dole  nudím, tak jsem se přišel na tebe podívat, jak ti jde to šlapání," odpověděl vlk s velkým úsměvem. To aby ukázál svou novou protézu, která byla tak bílá až nebyla skoro vidět. "Jo tak, a co máš se zubama," nato koza. Chvíli bylo ticho.

Pak vlk skočil po koze. Serval z ní satéhovou podprdu a tím novým chrupem se ji zakousl do bradavky. Koza nic nezmohla, jen malý proužek krve ji stékal do járku ke koze druhé. Ta se lekla a strachem pošla. Vlk se otočil a jako správný duch záhadně zmizel stejně tak, jak se objevil. Nechal jen po sobě malou stopu: dva saténové košíčky a v nich dvě mrtvé kozy.