Kakophon®(ie)

Předehra (skorofuturistická):

                                               Brnk a brnK + 3×(_brnkbrnk, brNK brNK ^{BRNK; brnk})  

                                               /melodie unášející duši i srdce kupodivu stejným směrem/

                                               +1:4roku variací na: brnk; brnkKBrNK ^BRNK_BrnK brnk²

                                               /prstolamná dokonalost pro 4ruce+4nohy+2srdce atd. ,

                                               přepsáno pro Hudebníka a kytaru/

                                               a pak: -dzzinnn- brnk?-svisššs-; b^rn_k-BžUMM- !

                                               /3 struny praskly bolestně/

                                               Hudebník: Au! Moje oko!

myšlenka naléhavÁBÉÁBÉ:   Lehneme si spolu na náměstí

                                               Necháme se pošlapat stohy nohou

                                               Snad nám vdupou do hlav štěstí

                                               „BLÁZÍNKU TO NOHY NEMOHOU !“

  myšlenka zoufalÁÁBÉBÉ:   Tak si zajdem do cukrárny

                                               A s čokoládou indiány

                                               Zkusíme svá prázdna hasit

                                               „CUKREM NEJDE LÁSKU SPASIT!“                                 

Mezihra (skoropantomimická):

                                                  /všechny struny jsou pryč, zkrvavený hudebník se za občasného                                        

                                                   bolestného syknutí snaží mácháním rukou do prázdna        

                                                   přesvědčit publikum že stále hraje. Nejde to, diváci se vrtí./

  myšlenka ochraptělÁÁÁÁ:   No tak se budem smát jako šílení

                                                A až se výdech změní v kvílení

                                                Budem tak sebou zmýlení, že-

                                                „-MINEM SE V SAMOTĚ SCHOULENÍ…“          

 Dohra (pouze zvuková):        

                                                 BuMMMMMMmmmmm_mmmm /bezestrunná kytara dopadla na

                                                 zem, hudebník ji následuje: /

                                                  BUCH!  

***

       myšlenka konečn -Á?- : (šeptem:) Miláčku.

                                                              „LHÁŘI!“

                                                              Sluníčko rozpal se znova.

                                                              „ŽHÁŘI!“

                                                              Proč stavíš mi kříž,  Jidášku?

                                                              „TŘICET, TŘICET TŘI, TŘICET…“

                                                              Špatně počítáš stříbro, křepelko.

                                           (z dálky:)    „ POLIB MĚ, SLYŠÍŠ?“

                                                              Zrádče!!!

Prohra:                                       /Publikum sice pláče dojetím ale s vlhkými kapesníky v rukou