Kámeb Krve(1.kapitola)

   Raxan byl už u hodně vloupaček,ale tahle se od těch předešlých hodně lišila.Ono,do pokladnice řádu rytířů Dračího spáru  v Ghandu se mu nedařilo vplížit každý den.Zrovna se snažil odemknout jeden z nejsložitějších zámků,který ve své bohaté lupičské kariéře viděl.

   „Pohni si.“ozval se jeho nově nabitý společník,kterého mu přidělil jeho nadřízený, jeden z vůdců Ghandského Stínu Sir Reginald z Močálů.Ten jeho „přítel“ byl zahalený do pláště s kapucí z černého sametu.,z pod  kterého vykukovaly části šupinové zbroje a  pochvy s dvěmi šavle.Kapuce zahalovala celý jeho obličej,ale Raxanovi se podařilo  zahlédnout jasné oči a elfí uši  .Pokožka na  rukou toho cizince byla ztmavlá horkem  a jizvy na ní prozrazovaly život dobrodruha .Jeho hlas byl drsný avšak zkušenému uchu se podařilo zaslechnout zbytky  melodičnosti jeho národa.Tenhle chlápek se mu vůbec nelíbil.

   Raxan se svými paklíči snažil vypáčit zámek od bohatě zdobených dveřích,na nichž byly vytesány hvězdy a meče.Byl to pro něj opravdu oříšek a už si zlomil čtyři šperháky.Naráz se  ozval jeho vytoužený zvuk.Cvak. Zámek konečně povolil a opatrně vstoupil do místnosti  před sebou.Místnost byla kruhová a uprostřed ní byl postaven podstavec na kterém stála železná skříňka popsána znaky všech Erianských bohů.Zloděj si prohlédl místnost,zdála se mu nějaká prázdná.Čekal zlato,šperky nebo bohatě ozdobené koberce za takhle složitým zámkem. Ohmatal opatrně stěny,ale nebylo stopy po výstupcích nebo jiných známkách přítomnosti  pastí.Na podstavci ani na truhle se nezdály být nějaké pekelné stroje,truhla dokonce nebyla zamknutá.Pomalu odklopil víko.To co bylo v ní lupičovi vyrazilo dech.Jasně modrý kámen byl velký jako křepelčí vejce a pulzovalo v něm světlo,které neustálo mísilo a měnilo barvy.

    „Je to ten šutr co hledáme?“zeptal se Raxan nemohouc odtrhnout oči od pokladu.

„Myslím že ano.“odvětil tajemný

      Lupič vzal kámen do rukou když tu se zarazil.Energie z kamene mu  zahalila ruku,poté paži,tělo, nohy,začal řvát bolestí,protože to proklaté světlo ho pálilo jako čert.Začalo se šířit po krku,cítil se naráz čím dál slabší.Podlomila se mu kolena.Světlo bylo stále větší a větší, mu vpadlo do úst,začalo ho škvařit zevnitř.Nakonec se k zemi sesunula jen bezvládná kostra. Zavřel oči a připravil se na nejhorší.Nic.Zabalil kámen do pláště a uslyšel rychle se přibližující kroky.Vyběhl ze dveří.Blížili se k němu s obou stran rytíři Řádu.Vytasil zbraně.Naráz vyběhl nelidskou rychlostí proti jednomu z bojovníků a jeho meč prořízl paladinovi hrdlo.Meč radostně zazářil.Tajemný začal utíkat chodbou,za ním se ozvalo troubení na poplach.Zastavil se před okenicí,zatasil zbraně,šáhl pod plášť, vytáhl lano s kotvičkou ,které vzápětí prohodil oknem a vylezl po něm.Seskočil do nádvoří na kterém se míhaly postavy kněží.Běžel ke stájím.Za hlavou slyšel dupot okovaných bot řádových bojovníků.Naštěstí stačil naskočit na koně jednoho z rytířů než ho meče bojovníků poslaly k zemi.Kůň vycválal ohromnou rychlostí k bráně,která se začala zavírat.Vyjel z nádvoří těsně před zavřením brány.Za chvíli za sebou zaslechnul dusot kopyt.Otočil se.Sledovali ho dva  paladinové.Z hradeb začaly vyletovat šípy.Většina minula,ale jedna střela zasáhla cíl.Elf spadl z koně s šípem v rameni.Jezdci se blížili.Tajemný šáhl pod plášť.Na opasku mu visel jeden z lektvarů,který si pro tyhle případy koupil.Ucítil další bolest,šípy se mu zaryly do nohy a do  břicha,prudce krvácel.Nejistou rukou odšpuntoval lahvičku a vylil její rudý obsah do úst.Jeho tělo spolu s oblečením a výbavou se začalo měnit v dým.Mráček začal odlétat pryč.Rytíři,kteří měli do teď vítězství jisté byli vzteky bez sebe.

   Trpasličí alchymista Borgan měl obchůdek na okraji chudinské čtvrti,což sice nebyl moc dobrý plac,ale vzhledem k jeho situaci si lepší místo vybrat nemohl.Z Univerzity ho vyloučili už před dvěma roky,protože prodával magické předměty lidem ze Stínu.Přišel o licenci a kdyby Dračí spár zjistil že ještě prodává poslali by ho do otroctví.Otroctví už v jiných zemích není tak proč zrovna tady,říkal si Borgan.Ti univerzitní mistři co tohle proklaté město vedou myslí jen na vlastní kapsy.A slavný Správce Citadely?Ten s tím nic neudělá!Proslýchá se,že ho rektoři zavřeli do Citadely protože jim moc mluvil do vedení Ghandu,ale to jsou jenom drby.Co mě to vůbec napadlo stát se theurgem?Měl jsem se stát horníkem nebo válečníkem jako všichni normální trpaslíci,ale já ne!Já jsem chtěl studovat Vyšší umění,takovou kravinu!Ale máma mi říkávala „Borgánku nechoď tam.“Ale já ne…

   Z jeho úvah ho vyrušil dým,který vnikl otevřeným oknem do jeho obchodu.Mlha se vzápětí zhmotnila do podoby jeho starého kamaráda. „Kregu,brachu,co se ti stalo,vypadáš jako jehelníček!Lehni si na stůl,vymyju ty rány a podám ti nějaký léčivý hnus.“Borgan zašmátral v poličkách a vytáhl  lahvičku ve které byla podezřele vyhlížející  zelená tekutina.Alchymista otevřel láhev a přičichnul si. „No fůůůj vždyť to smrdí jak hovno!No nic přihni si utiší to bolest.“Kreg se s nedůvěrou podíval na lektvar,ale nakonec poslechl kamaráda a vyprskl „Nejenom že to smrdí jak hovno,ale dokonce to tak i chutná!“Borgan vytáhnul šípy a dal kamarádovi další lahvičku.Kreg ji vypil a rány se velkou rychlostí začaly zacelovat,za chvíli už po nich zbyly jen jizvy.

  Pobočník velitele Cechu otrokářů Bojgor seděl v hospodě U Magické kuše ve čtvrti Alchymistů  a vyprazdňoval už asi potřetí svůj korbel.Byl nedočkaví protože jeho dlouho očekávaná zásilka měla každou chvíli dorazit.V rohu hospody seděla parta třech trpaslíků,která poněkud hlučně hrála karty.Štvali ho.Nevěděl proč,ale zdáli se mu podezřelí.

   Tu do hospody vkráčel muž asi elf s jakýmsi trpaslíkem a sedli si k jeho stolu.Elf držel v podpaží okovanou truhličku.

 „Vítejte pánové,jen si přisedněte!Hospodo, víno a nejlepší co máte!“křičel přiopilý Bojgor a naklonil se k elfovi a pošeptal: „Dobrý den pane Kregu,váš čin byl vskutku husarský kousek,po celém městě se o té loupeži mluví.Máme objednaný soukromí salónek pojďme tam.Kreg a Borgan uposlechli a šli do salónku za hospodským pultem.Kreg se na putykáře podíval a zarazil se.Místo dobrotivého půlčíka tam stál vysoký holohlavý člověk,který si hrál s těžkou kuší.Kreg zamrkal.Půlčík stál na svém místě a rozdával korbely.To bude tím zeleným hnusem pomyslel si elf.Když si sedli ke stolku v salónku.Kreg vytáhl z podpaží truhličku a otevřel ji.Místnost zalila barevná záře a Bojgor jen tupě zíral na kámen,který to světlo vydával.Za chvíli šáhl pro čtyři nadité měšce a řekl: „deset tisíc zlatých mincí,myslím že se dohodneme.“Kreg zkontroloval obsah měšců,přikývl,zavřel truhličku a přisunul ji k otrokáři.

    Číšník přicházel s podnosem na kterém byly korbely s pivem. „Hej,chlape!Objednali jsme si víno!Vrať to pivo a dones ten lahodný mok !“Pikolík však vytáhl z rukávu dýku a zarazil ji překvapenému Bojgorovi do hlavy.Chudák Borgan nestihl zareagovat protože ho trefil do hlavy šíp z těžké kuše toho chlápka,kterého zahlédl Kreg předtím než vešel do salónku.trpaslíkovo bezvládné tělo se sesunulo k zemi. „Zasraná iluze.“ulevil si Kreg a vytasil šavle,kterými vzápětí podřízl falešnému pikolíkovi hrdlo.Do místnosti se hrnula trojice trpaslíků.Ten co vešel první se za pár sekund válel v bolestech držíc se za zbytek pravé ruky,kterou Kreg oddělil od těla.Elf se pohyboval nadlidskou rychlostí.Sotva se další trpaslík stačil rozkoukat,už padal se zlomeným vazem.Poslední z trojice vystrašen porážkou svých kamarádů se dal na útěk.Kreg popadl truhličku.Prohodil ji oknem v pokoji a vzápětí ji následoval.Muž s kuší uslyšel kroky.Rychle načmáral rukou do vzduchu několik tajemných obrazců a zmizel.

Objevil se v místnosti bez oken osvětlenou pouze několika svíčkami.Na mistrně vyřezávaném křesle uprostřed pokoje seděla postava zahalená v temné kápi. „Tak co Arakaji,jak jsi posloužil?“zeptala se postava monotóním hlasem ve kterém nebyla ani špetka jakýchkoliv pocitů. „Omlouvám se pane,ten elf mi unikl společně s Kamenem krve.Je ten kámen opravdu tak důležitý?“zeptal se Arakaj. „Ten kámen je mocný artefakt nedozírné síly která by nám mohla pomoci ovládnout město a možná i něco mnohem většího.Byl kdysi dávno stvořen  nejmocnějšími theurgy několika národů.Theugové zemřeli,ale kámen zůstal.Jednou za několik pokolení se objeví jedni z rodin těch theurgů,které kámen volá k sobě.Krev všech těchto osob je potřeba na aktivaci kamene.Bohužel se během dějin  ztratila jména rodů,takže nevíme kde hledat.Naštěstí kámen ty nešťastné duše táhne k sobě,takže se mnozí z nich brzy objeví.Mám podezření že ten  elf je jedním z těch vyvolených.Proto ho musíme získat živého či mrtvého spolu s kamenem,chápeš?“řekl tajemný. „Ano,pane.“odpověděl Arakaj. „Dobrá,rozšiř do všech společenských kruhů, že za hlavu lupiče Kamene krve je vypsaná odměna jeden milion zlatých a že jako důkaz mi stačí lahvička jeho krve.“nakázal muž v kápi.