Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jenom host

11. 04. 2003
3
0
4528
Autor
Movsar

 

           Z cesty bylo vidět matné světlo jakéhosi lokálu. Tichý šum a občasný cinkot skla jen málo pronikal do útrob tmavé ulice. Dan se rozhodl vstoupit do domu, jehož chodbou se dostane ke dveřím podniku. Vyšel tři schody a poté co vstoupil, ocitl se hned uprostřed nevelké, zato však příjemně vytopené místnosti. Pokračovala ještě za rohem. Mezi stoly pendlovala mladistvá číšnice a za barem nabízejícím nepřeberné množství tekutých pochutin stál sám padrone ušlechtilého antického vzezření.

           Ač to měl zprvu v úmyslu, Dan upustil od střelby a nechal tak svůj šestiraňák za opaskem džínových kalhot. Třeba jeho chvíle tuto noc ještě příjde, ne však teď a pravdopodobně ne tady, pomyslel si. Sledován kalnými zraky u stolů sedících mužů středního věku a zanedbaného zevnějšku došel k baru a s jistotou v hlase i přesvědčení si objednal láhev svého oblíbeného bourbonu Four Roses. Vydal se k poslednímu stolu vedle dveří kuchyně z níž se linul nevábný odér fazolí s chilli a posadil se. Hned od vedlejšího stolu si ho poměřila skupinka výrostků. Napuchlé tváře i končetiny pokročilých alkoholiků napovídaly nemálo o těchto kreaturách. V jejich čele seděl olbřím – patrně jejich šéf – s kulatou čapkou na hlavě a povislou dolní čelistí. V prstech svíral cigaretu a sem tam z ní labužnicky popotáhl, část vypustivšího dýmu přitom nasávaje zpět hustě zachlupenými nozdry. Z výrazu tváře šlo číst sexuální perverzi. Po jeho levici se krčil menší černokněžník s ostrým píchavým pohledem. Chvílemi jím propichoval Dana, chvílemi hladinu svého zvětralého, ten večer již patnáctého piva. Na protější straně seděl vzpříma bledý ryšavec, vytrvale si slinil prsty a třel jimi své rusé pejzy. Na druhém konci stolu vedle sebe seděli dva další, už staršího jinošského věku, jeden s řídkým knírem a druhý trčivou bradkou. Zjevně patřili k sobě, a stejně jako se jim po přemíře alkoholu pletly jazyky, zaplétali nepozorovaně prsty svých rukou v jedno prstní klubko. Činili tak obezřetně (snad v obavě z možné perzekuce) v skrytu svých orosených škopků, ale Dan si toho malého projevu velké lásky dvou mužů na pokraji stolu všiml, a neb liberál mlčky ho přešel.

           Sedl si a s několika doušky se rychle zbavil napětí, jež se v něm nastřádalo za celý únavný den, ale pohledy „mimoňů“ od vedlejšího stolu mu pomalu kazily chuť kvalitního destilátu. Chvíli vydržel nevšímat si jich a pozorovat zručnou číšnici, po čtvrtém panáku mu však došla trpělivost (zvlášť díky urputně šilhajícímu olbřímovi) a hochy víceméňe slušně okřikl. Opět nejkomičtější byla reakce olbříma, který v momentě cukl hlavou a náhle jakoby nic tupě zíral na bukvice před ním. I ostatní odvrátili zrak bez většího odmlouvání, jen ryšavec cosi zamumlal do své sklenice s pivem, a teplouš s knírkem ochranářsky stiskl ruku svému holce.

           V Danovi ovšem jejich zbabělá pasivita zažehla plamen brutální agrese jenž ještě posiloval mohutným zkrápěním alkoholem. A tak se zničehonic sedmý, nedopitý panák z masívního skla rozprskl o melounovitou hlavu nad zatuchlým pivem nahrbeného mastodonta. Síla s jakou byla sklenice mrštěna a její nezanedbatelná váha způsobily, že se mladý muž sesul k zemi pod stůl jako pytel brambor. A notně nahnilých. Hned nato ryšavci přistál v obličeji popelník. Na světlo světa hostince se vyřinul potok krve z rozseknutého obočí zrzavé barvy. Černokněžník ustrnul v poloze kryjícího se obránce, bukvičáci dostali hysterický záchvat. Revolver ještě stále dlel za opaskem.

           Přes hluk a všeobecnou opilost v přední části hospody si nikdo nevšiml ani ječících teploušů ani na podlaze ležícího těla velikosti půlky zeměkoule. Dan se napil už jen z láhve a sledoval k záchodům se potácející postavu svírající v dlaních zkrvavenou tvář, zanechávajíc za sebou rudou stopu. Teprve teď napadlo zbylé tři „nezraněné“ prohlédnout svého šéfa vytírajícího podlahu pod stolem. Marné byly snahy vyzvednout jej na židli. Jeden z teploušů se chytil šance a pokusil se poskytnout umělé dýchání, načež byl bez váhání odstrčen žárlivým milencem. To Dana pobavilo a upřímně se zasmál na celý lokál. Taky číšnice postřehla co se děje a patrně se dovtípila, protože s otrlostí číšnicím vlastní poslala Danovi spiklenecký úsměv a rozpustila si dlouhé vlnité vlasy kaštanové barvy. Když nato ještě uzřela krev na podlaze, sjela jí ruka po halence a rozepnula knoflíček, který už tak zakrýval málo. Tou chvílí ono poprsí získalo majitele na dnešní noc, respektive zbytek rána, neslo se hustou atmosférou hospody.

           A Dan proto na konec komedie jež se odehrávala u vedlejšího stolu nečekal, poté co pošeptal červenající se servírce pár slov do ucha – přitom se lehce dotýkajíc jejích divokých kadeří – vyšel směrem k místu, kde chtěl ten večer dopít načatou láhev závratně lahodného bourbonu. V klidu a ve dvou.
IVANOL
13. 11. 2003
Dát tip
dobrý komiks :-))

HERMES
21. 05. 2003
Dát tip
Dan je zapomenutý hrdina běžného dne, který si svůj osud nevybírá a je schopen mu čelit s nebývalou odvahou, která z něj činí neúprosného nepřítele. Celý příběh je podtržen hrozbou možného konfliktu, jemuž se hlavní hrdina Dan i přes své rozporuplné pocity dokáže vyhnout. Zejména vlastnictví šestiranného revolveru je velkým lákadlem při řešení rozličných konfliktů, ale Dan jej po celý čas nechává ,,odpočívat" za opaskem svých džínsových kalhot. Celý děj je nabit sexem a může každou chvíli explodovat, jako příslovečný soudek s prachem. Je vidět, že je autor mistrem dramatu, a proto Tip.

Andulka
26. 04. 2003
Dát tip
Ja bych to trosku proskrtala, bylo by to vice ciste a vystizne....:-)))

Movsar
24. 04. 2003
Dát tip
někdo, kdo rýmuje ve stylu "vlna, co si s ní hraje kočka, čertík, co mu svítí očka...", ať laskavě zamyslí se nejprve nad propracovaností vlastních textů a jejich poutavostí a teprve poté ať vynáší odsuzující soudy tohoto charakteru!

Bonny_m
23. 04. 2003
Dát tip
Nic moc, chtělo by to víc propracovat..., třeba přímá řeč, nebo úvaha.

Movsar
22. 04. 2003
Dát tip
To StvN: doporučuju větší kalibry od .357 nahoru a pokud možno s delší hlavní (ideální je šestipalec) !!!

StvN
22. 04. 2003
Dát tip
- s tlumičem nebo bez?

StvN
14. 04. 2003
Dát tip
- hlubší kritika k mělkému ději? - holka se dá sbalit na ledasco, ale na šestiraňák za opaskem....to je kumšt

JÁ NEVIM

Movsar
12. 04. 2003
Dát tip
asi máš pravdu, ale mě příručky "jak psát povídku" moc nezajímaj. to, že sem to do týhle kategorie zařadil bylo jenom proto, že snad k ní má text nejblíž. revolver: má tu jasný účel opilec mezi..: svatá pravda. nudný večer: pro nikoho nebyl nudný. zeptej se jich!

JE TO MOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOC DLOUHÉ,ALE HEZKÉ

WiruZ
12. 04. 2003
Dát tip
je to dlouhe tak akorat.....a hodne moc....*/*

Fagus
11. 04. 2003
Dát tip
Což takhle okořenit povídku kapkou přímé řeči?! Chybí mi v tom nějaký hlubší děj, takhle je to nudný jako večer strávený v hospodě. Opilec mezi opilci. (Můj názor). Je to jako několik propletených mikropříběhů. Co ten revolver - proč o něm píšeš, když nemá v příběhu žádný účel?! A snad až příliš popisných přezdívek Dej tomu jasný děj a nezatěžuj se s příliš dlouhým popisem nepodstatné události. Fagus

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru