2100

Tak další krok v rekonstrukci....

Zmrtvýchvstání Sněden myšlenkami předurčeného dneška byla mu dána šance znovu najít svůj život, co mu proplul mezi prsty. Nakažen tragičností svého ponížení, odhodil svou masku lidskosti. Potupen jejich touhou ho zabít, pokořen jeho vlastní duší, musí odejít se svým tělem, aby viděl víru ve Vašich očích. Sahá po nebi, dotýká se nebeské brány, aby posílil naději pro lidstvo. Život v dalekohledu Neznámý muž je mrtev (a já ho vlastně pohřbil) s klidem hlásím (jedna kulka stačila) rozkaz splněn. Můj mozek, má duše, mé tělo, přeměněno ve stroj, nabíjen bez myšlenek, palivem pro mě adrenalin. Musel jsem mu ukrást slovo přežít. Musel jsem ho zabít, abych se ospravedlnil vypouštějící z pohledu přihlížející svědky pohlcen svým zrychleným tepem. Byl jsem jeho soudce, jeho porota, bez obhajoby s mým verdiktem spouště. Poprava v soudní síni života. Jsem vrah? Technologická nenávist START Zbraně hromadného ničení namířeny. LOAD Systematická smrt provázená dechem počítačových terminálů, řídící celou operaci. FAILED Ztrácím kontrolu, nad sebou, nad operačním systémem, nad zbraněmi, to je naše hodina. RELOAD Systematická smrt provázená dechem počítačových terminálů řídící tento svět. THE END Poprava víry Kde jsme teď? Když jsme slepí svou sladkou vírou, kterou jsi opustil, nebo jsi lhal? Naše obyčejná víra, naše obyčejná oddanost, ta není důkazem? Kde je tvůj syn? Ke světlu cesta přes řeky krve našeho rozčarování. Podívej se pod sebe na naší zem, kde poslední den nastal a lidský druh znetvořen k tvému obrazu si nalhává. A tak se bouříme, abychom upadli zpět do svého sladkobolu skutečnosti, kterého se nechceme vzdát. A tak klopíme tváře a míříme své zbraně na dřevěný kříž našich nadějí. Střely sviští ztuchlým vzduchem odhodlanosti, zásah je tak neúprosně přesný a krev na našem svědomí je tak lehce omyvatelná. Buď sbohem. Ráno Probudil jsem se do rána zkrvaveného depresí mých vnitřností. Ani jsem pořádně nevstal, šáhl jsem instinktivně po bílé krabičce na nočním stolku a nacpal do úst dvě tabletky. Ještě ve své ospalosti je rozložil slinami a spokojeně ten roztok spolykal. Nakonec jsem s úsměvem tak divně umělým vstal a uklidil prášky na dobrou náladu do šuplíku. Boží vůle Pohledem do čárového kódu života, kdy mu zbývalo už jen pár nul, klekl si na kolena před (termo)hlavou hlav a prosil o rozšíření své záhradky tlustých čar. Položil pak svůj život pod horkou hlavu termotiskárny života. Z nebes však uhodilo boží přepětí a propálilo ten štítek života. Katedrála hříchu Všichni jsou tu vítáni na oslavě ráje, vstupte máte-li dost přetvářky k zaplacení. Tváře svědomí zanechte ukryty za tmavými maskami a buďte vítáni v náručí katedrály všech hříchů s nápisem "Eden" nad vstupním portálem pro vnitřní klid Vašich nemocných duší. Chtíč cinká v nohách a touží po zpovědi ze všech hříšných myšlenek. Každá žena s plným klínem léků čeká na injekci hříchu. Čeká na tebe!!! Čekárna na mozek S otupělostí nenarozeného sedím a čekám. Myšlenky nalepené pod lavicemi jako žvýkačky. Slova rozmačkaná na oknech jako mušky. S prázdnotou neošetřeného sedím a čekám. Civilizace roztroušená po podlaze jako bahno. Svět pověšený na zdi jako reklama. S genialitou (vnitřní) prázdnoty sedím a čekám až přijdu na řadu. Civilizace Polykej svou duši, zalkni se životem a poslouchej, jak lži tě pohltí, spálí tvou mysl a já vcházím do tvých útrob, slibuji, budu tě milovat, budu tě hýčkat, až do dnů, kdy tě ovládnu. Odrážím osud digitálními představami, odrážím osud kombinací jedniček a nul, vdechuji vesmír abych tě ponížila, vdechuji vesmír, abych tě katapultovala. Ochutnej mne, ať Bůh zemře v boji o lidstvo, ochutnej mne, ať andělé uříznou si svá křídla. Nastavuji tělo za tvé hříchy a krvácím pro ně, abych tě ovládla. Ve stínech a hlubinách najdeš temnotu své sebevraždy, kdy já budu ta kulka, co vše posvětí. Krvácej se mnou, protože stále sdílíme světlo a tmu společně a víc. V zájmu mě - CIVILIZACE.

---