Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Šedá pole

12. 04. 2003
4
0
1244

\"Šedá jsou pole i zrna v nich, šedé jsou duše v nichž neroztál sníh. Svícny u oltáře v nich falešné tváře nad hřbety spících. Zasněná v zrcadle objímá Smrt.\"

 

Se žebrákem dal jsem se do řeči, když v hadrech u cesty seděl. Kolem procházel smuteční průvod. Zvedal se vítr, přinášel podzim a rakve. Polka kroků truchlících a mě se srdce sevřelo. Když nahmatal jsem ho, už nebilo. Žebrák sebral mi ruku z hrudi a přiložil ji na svou. Po tepu ani památky. Věčné památky zesnulých. Culil se koutkem úst, jakoby z tlamy smrti vypadl.

Kouřilo se od pysků funebráckým koním, kopyta do bahna, rachtající žebřiňák. Vydali jsme se s mým novým přítelem za průvodem. V uctivé vzdálenosti,

nepovšimnuti, jsme je následovali. Uprostřed polí zarostlých plevelem táhla se cesta a my z dáli pozorovali kolébání deštníků z černé látky.

Nad nimi obrovské plátno neznámého malíře. Byl deštivý den, pochmurný den, krásnější než bych si odvážil přát. Žebrák se jak na tancovačce rytmickým

krokem vyhýbal kalužím a já rozpínal svoje vyschlé dlaně vstříc chladivým kapkám. Divá Bára, posměšky z lesů, strání, úbočí. Krtci vylezlí na světle božím na nás cenili tesáky. Pod cestou v příkopě ležel mrtvý hokynář. Zima ho tu zapomněla a průvod minul bez povšimnutí. Zato krtci žrali ho s chutí. Já vzpomněl si na domov. Moje unavené oči hledaly místo odkud se nesla

muzika. O Fortune, requiem do křiku vran. Kalná voda, oprýskaná zeď, hřbitovní zeď, vesnice podobna čertově zahrádce. Míjeli jsme siluety průvodu, který procházel rzí vstupní branky. "In nomine dei nostry" bylo psáno nad jejich hlavami, zbytek ale odvál čas. Přes zídku jsem sledoval ty nekonečné roviny, které mě stále víc a víc znepokojovaly. Hledal jsem hory, střípek naděje, pozbývala ho zploštělá krajina bezpáteřní. V tom žebrák

zaklepal mi na rameno, z jeho dotyku polil mě hnus a mráz, ale něco mi říkalo, že já už mu nemám co vyčítat. Chtěl, abych se otočil pohledem do zahrady soch. Atmosféra adventní, kříže obrácené, toho chlápka na krucifixu jsem kdysi znal. Andělé s výrazem soucitu strnulí v úděsné póze mramorové. Z rakve zazněl zoufalý křik. Ten uvnitř propadl šílenství, když rozeznal

knězův hlas: "Žehnám ti synu, ve jménu otce syna i ducha svatého jsi provždy náš !" Přístojící zdáli se být pobaveni tlumenými ranami z útrob rakve. Díval jsem se na jejich rozesmáté sanice, hnilobné tváře skeletonů. Smáli se po dlouhé minuty a z hřbitovních dubů padalo

listí. Pocit úzkosti se vznášel ve vzduchu v tak nesnesitelné koncentraci, že jsem chtěl vyzvracet svoji duši. Stále jsem nechápal, co se to děje, ale

v těle mi škubal každý sval. Pak v mučedně nekončícím okamžiku strnutí hrůzy mě do deště začalo

docházet, že to já si přišel na vlastní pohřeb věnec položit!!


Je to celkem dobrý, konec je předvídatelnej, prostředí jako Slovácko sa súdí, aslepoň pro mě, jenom krajina, vadí mi zpřeházená slova, protože bez nich by to bylo čistější, oceňuju ale celkový zpracování.

StvN
14. 04. 2003
Dát tip
- hezká momentka

Kandelabr
13. 04. 2003
Dát tip
hm docela zajímavá atmosféra, jsem rád že přestože čaruješ s lacinými rekvizitami (obrácené kříže atd) výsledek se mi celkem líbil. Až tedy asi na ten poslední odstavec, tam se to nějak vymklo. místy se mi hodně líbily některé obraty. trochu z toho kouká erben (myšleno v dobrém). tip

yoyo
12. 04. 2003
Dát tip
Myslim, že to néni povídka, ale podtext je skvělý. Škoda, že sloužíš jen k vedení teplý vody, myslim, že stojíš za víc:-)) *

fungus2
12. 04. 2003
Dát tip
No co dodat. zajímavý nápad.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru