The strange story

Hlasité „hurá“ zaznělo sálem. To proto, že Lukáš zjistil, že po celý rok jedí ovoce z babiččiny zahrádky. Každé proč má přece vždy své proto. „Lukáši, co to děláš?!“ Zděšeně šeptl Jirka, protože on to proto nemohl najít. Proč tak vykřikl Lukáš?! Nebo kdo to řekl?

  Nakonec přišli všichni tři pozdě do školy.

 „To budou mít naši radost“, povzdechl si Jirka.

 „A vůbec, co budou dávat dnes v televizi?“, ozvala se dosud mlčenlivá Ivana o hodině. „Do kina ale dnes vážně nemůžeme jít- a nešahej na mě, Jirko. Na to má právo jen Lukáš!“ Učitelka dál mlela svou:

„České ‚na‘ se do němčiny překládá buď auf, an nebo in.“ Hlavou zeď neprorazíš, to věděli všichni, a tak si radši začali dělat zápisky.

  O hodině dějepisu:

„Tento dům postavil známý český architekt.“

„Hele, to hovězí je už vařený, Ivano?“

„Cože?! Jirko, tys pil nebo co?!!“ Není snadné mu to přes dvě lavice říct.

„Arcibiskupský palác je tato barokní budova,“ bezbarvě, avšak zaujatě, říkala dějepisářka. Odevšad se náhle ozvalo udivené „ach“, protože učitelka přestala vykládat, padla na zem a hekala:

„Zavolejte doktora..“

  Nikdo nehnul brvou.