Fronta na lásku

Jsem jen malá součást vesmíru,
svět na míru
mi jaksi neušili...
Asi popletli si zakázku.
Tak ve frontě na lásku
trávím dlouhou chvíli.

Kdosi z předu šíří zprávy,
že "lásky" jsou už vyprodány,

ale já mu nevěřím.
Přeci se neotočím zády,
když jsem už tady,
kousek od dveří.

Do ruky dali mi bílou cigaretu,
kolemjdoucí z různých světů
svírám ji v dlani, malou, jednu.
Pokušení mrazí v rukou, vlasech...,
odolala jsem i v horších časech,
teď už nepodlehnu.

Břicho kručí, kůže zimou chladne,
potřeby jsou neodkladné.
Rty vlažím aspoň jazykem.
Byly tu přeci větší krásy,
taky mnohem horší časy,
buď lásko dál mým jediným zlozvykem.

Stále se ptám od pondělí do pátku,
zda nenašli mou objednávku-
na svět, co  padne mi.
Krev se mi vpíjí,
rány se kryjí
dlaněmi...

Řada se pohnula kupředu,
mám jít tam potřebu
a taky do nikam.
Slza radosti padá po tváři,
jezýrko v oku zazáří,
už se Tě lásko skoro dotýkám!!!