O hubnutí, už zase.

O hubnutí už toho bylo napsáno tolik, že nebude škodit, když k tomu všemu připojím něco i já. Když se někdo rozhodne zhubnout, je to první krok k úspěchu. Ovšem jen v případě, pokud je jeho rozhodnutí dostatečně vážné a upřímné.

Pomiňme ony dva druhy lidí, z nichž ti první hubnout potřebují a ti druzí si jen myslí, že to potřebují.

Ať je to tak, či onak, nikdy nejsme se svou postavou dostatečně spokojeni na to, abychom si řekli: “Tak teď vypadám opravdu dobře.”

Potřebujeme hubnout, abychom se cítili lépe a když se nám to podaří, moříme svá těla sportem, abychom vypadali ještě lépe.

Ti, kteří se rozhodli hubnout se nadále dělí na ty, kteří nezvládnou první etapu, totiž nepřekonatelnou touhu něco neustále konzumovat a na ty, kteří tuhle fázi s většími, či menšími problémy zvládli. Protože jídlo je, ať tomu věříme, či ne jedna z nejnávykovějších drog. Snad ještě víc, než cigarety.

Největší utrpení je odříci si sladkosti, čili sacharidy,což není vůbec snadné, protože tělo si je žádá. A tu většinou buď podlehneme pokušení, nebo si opatříme přípravky na bázi chromu, které jsou kupodivu docela účinné.

Ale dost možná, že jsou účinné jen proto, že si to o nich myslíme. Nemusím podotýkat, že čím kvalitnější přípravek, tím dražší. Osobně se domnívám, že postačí umělé sladidlo s chromem, jako náhražka kostek cukru.

No a tím se dostáváme k pitnému režimu, o kterém už jsme všichni tolik četli. Má se za to, čím víc se pije, tím lépe a já s tím víc než souhlasím. Otázkou je, co pít. Já dávám přednost zelenému čaji, nechutná sice nijak valně, ale znáte to, člověk si zvykne na všechno. Tedy aspoň já si zvykla.

Ke zjištění, že čím víc se pije, tím víc se zmenšuje potřeba jísti dojde asi každý, kdo to zkusil. Další zjištění, které následuje jest to, že přestat se přejídat zdaleka nestačí. Na řadu přichází pohyb. Tj. rozhýbat své zlenivělé otylé tělo a přinutit ho k pravidelnému cvičení. Záleží na každém, co si vybere. Někdo posilovnu, někdo začne běhat, někdo plavat, já se spokojila s pravidelným ranním cvičením.

Samozřejmě že všichni, co začali hubnout, chtějí zhubnout co nejrychleji a někteří to vzdají ve chvíli, kdy zjistí, že nehubnou dostatečně rychle a podle jejich představ. Z počátku to jde dobře, ale pak se pokles váhy zpomalí, nebo zastaví úplně a nebohý hubnoucí člověk zpanikaří. Ale je to jen otázka času. Hodně vytrvalí tlouštíci na to přijdou a nevzdají to.

Samozřejmě se může stát, že přijde oslava, nějaký svátek, kdy se prostě jí a jí a jí, dokud člověk nepraská ve švech a prostě nelze nejíst, když všichni kolem jedí. Hubnoucí se tedy přizpůsobí okolí a cpe se též. Pak má strašlivě špatné svědomí a dostaví se menší depka. Možná také nevolnost, protože organizmus si odvykl takovým dávkám jídla. V takovém případě za sebe doporučuji jeden očistný den, to znamená vůbec žádné jídlo, jen pít a pít a pít. Neustále. Je to docela utrpení, ne každý to vydrží, ale druhý den se pak cítíte báječně a navíc máte dobrý pocit z toho, že jste to dokázali. A organizmus jásá, že je očištěn , žaludek že nemá nic na práci a že si může odpočinout a střeva zase jak jsou krásně průchodná. Prostě se raduje celý člověk.

A jak to všechno vím? Jsem prostě bývalý tlouštík.