Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Baletka I.

28. 04. 2003

2824

Autor

AFRODITA

tenkrát se můj táta jen zlostně díval a já nevěděla co a jak mu říct, že jej nemiluji vůbec míň.........

Tati

můžeš kázat (ví jak zlákat), síla tvá ji nepřemůže

už sedí v šatně, piškoty si navléká,

je tichá vždyť se vznáší na špičkách,

krouží v jemných pohybech, líčí se dlouho než

vstoupí na podium poprvé,

v pohybech je nejistá,

(opakuješ; je to zloděj

a chce krást

holčičku mou,

kterou mám tak rád)

přesto nemůžu a nechci jí odolat,

okusit jednou musím,

sladce, hořce co já vím

jistě jsi se mámy ani táty tenkrát neptal,

šel jsi za svou baletkou stůj co stůj,

zrovna tak jako já toužil jsi ochutnat nepoznané,

víš táto mám už na baletku věk,dnes to není hřích

stále Tebe v srdci budu nosit a nebudu Tě ráda mít o nic míň,

ale ješte někdo jiný přibude s Tebou o mne podělit

zrovna tak nebude se možná chtít...

1 názor

zákeš

30. 01. 2004

Dát tip

Je to pěkné, ale moc pesimistické. Doufám, milá Afrodito, že nežiješ život plný smutku a zklamání. Ale každý má někdy svůj den. Good times bad times....... Zdraví Zákeš

Byl jsem požádán o zevrubnější názor. Tedy: Jistěže lze text chápat pouze jako zpověď dívky na prahu ženskosti, je možné obdivovat jemně, ale naléhavě vystiženou hranici, kde se dcera poprvé odpoutává od svého otce (let Ikarův...), paralela s mladičkou baletkou před prvním výstupem je zajímavá, dají se ocenit rytmicky a hlavně citlivě zabudované vstupy otcových promluv (myšlenek), ale je tu jedno velké ALE - výborně nahozená fantaskní atmosféra divadelní šatny (popřípadě ještě prázdného zrcadlového sálu) dává tušit nějaký hluboko skrytý, možná až tragický podtext, jakoby s tím hlavním, zřejmým tématem nesouvisející - ovšem tři poslední řádky tento nejasný pocit svojí přímočarostí spolehlivě zadupávají do země. A to je škoda.