Baletka II.

Kráčí potichu baletka na svých piškotecha když se roztančí,

slyšíš jen ťuky ťuk.

Je tak jemná, magická v nádechu ružové její něha ve mně budí důvěru.

Jsem obavou zjitřená, v mysli nesmělé, kdo mi odpoví co děje se 

Jen se dotknout, nemít strach co říká ; přemítej ješte je čas

                                             neříká : to je ten pravý, neváhej !

Mám utéct, vrátit se přec budu chtít zas

Pak prý v karmín růžová promění se, nebude nevinná. Bude tedy vina 

Vinu necítit bych chtěla, co láká mne je touha jež mi právě kráčí v ústrety.

Stojím tedy s ní na prknech co možná ukážou mi nový svět, poupě rozvine se v krásný květ.Uprostřed závratě samotnou mne nechá stát, za ruku mne vedeš 

Baletka se roztančí na svých piškotech a já slyším

ve vzduchu šum jemných pohybu

 a na podlaze piškoty ťuky ťuk

V něze zajatá tančím s ní a nemám strach.

Baletka se rozplývá, Ty se ve mne ztrácíš...

 malé děvče si

 panenku  mou

 odnáší 

a cizí žena

 se mnou přichází

v šatech barvy

                                                                                 karmínu .