Den

Den

Chtěla jsem se rvát

za Tvoje-naše pravdy

byla bych nikomu Tě nedala

před Tebou já,

jak muž bych byla,

klobouk z hlavy smekala.

Není mnou to hříšné slovo,

že navždy pro mě

zůstáváš pouze Ty

nebojím se s Tebou žádného-

nebojím se okov-

nebojím se tmy.

Nářek mi duši drtí,

přestaň má drahá naříkat

od kostela vyvedu Tě hrdě

do našeho koutku budeme

 společně pospíchat.

A až Tě drahá sevřu

v tom milostném objetí

tiše ve mně

tiše v Tobě

Láska

ještě větší se objeví.

A proto pospěš-

máš mít dnes krásný šat,

budu čekat před kostelem

snad přijdeš

snad..