Fiktivní rozhovor

Výborně, to to začíná...

Ach, pozorně tě čtu,

Asi moc pozorně ne....

ale nepochopila jsem, jestli v sobotu jedeme spolu nebo ne,

NEPOJEDEME (kdybych to mohl vytesat do kararského mramoru či švédské žuly, nebude to mit definitivnější platnost).

Počkám na tebe, ovšem pouze, pokud o to stojíš, nechci se vnucovat, dobře si pamatuju, jak jsi mi tuhle napsal, že jsi se za Gorbačova oženil a že mě sice rád někdy někde uvidíš, ale proč bychom se měli scházet. A taková společná cesta dopravním prostředkem, no to už je skoro rande, viď?

Ne, v tomto případě by společná cesta byla pro jednoho z nás spíše poukazem na jednotku intenzivní péče. Hádej pro koho...

A večer jdu vrtět břichem.

A já jsem myslel, ze jsi na praktický sex rezignovala? Tak co?

Jak vidíš, mam supr náladu, moc jsem se sice nevyspala, ale vzala jsem si svoje mimi,

mimi?- dobrej překlep, ale dokážu si to představit líp než tu asi spravnou variantu

co znáš,

naštěstí ne...

no to se mýlíš, měla jsem ji loni, když jsi mi zaplatil kafe, nemám moc oblečení,

a uz jsem rozhořčila pár žen a rozhodila pár mužů.

No to se teda nedivim...

5 cm nad kolena,

no to je velmi odvážné (místní studentka A. kdyby si stáhla svou mini 5 cm nad kolena, tak na zadku nebude mít nic - slogan: S polovičním věkem poloviční mini!)

to není věkem, já kdybych si vzala takovou mini jako A, tak by si všichni chlapi mysleli, ze jsem samoobsluha. A jak víš, nejsem, na rozdíl od tebe si hodně vybírám, koho si k sobě pustim.

Já za to nemůžu, že máš pod teplákama kabel, když se potkáme, já se chovám slušně, mluvim slušně, jenom stojim a mlčim. Je to tvůj problém, že chceš každou slepici, mně je to úplně jedno, mám tě ráda, jakej jsi, ale neberu už na sebe dále zodpovědnost za ten tvůj zpatlanej život. Nevážíš si toho, že tě mám ráda, ale to není můj problém. Di k šípku, píšu ti to pořád, nedokážeš rozlišovat kočičí zlato od toho skutečnýho. Ale jsi už úplně dospělej, jdi si kam chceš, jeď si kam chceš...

No užij si to.