Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 440 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Země - nebezpečí výskytu člověka
datum / id09.05.2003 / 83242Vytisknout |
autorLuk_Malér_8
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno2196x
počet tipů13
v oblíbených0x
Prolog
Země - nebezpečí výskytu člověka
 

Země: nebezpečí výskytu člověka

 <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

Čas přimíchává do ranní šedi víc a více běloby.

Nad obroučku dne vynesla ruka času oranžovej balón.

Tělem odstavit průsery minulého dne, vystrčit lokty a sledovat jeho odraz ve zazvonění obroučky budíku, pak se odrazit a doplachtit si pro něj. Ten den jsem si doskočil FAKT DOST DOBŘE a byl můj, FAKT MŮJ.

„Dyť já vlastně teď nic nemam, udělám si dnes volno, pojedu na výlet. Do Městečka – za Tomášem a konečně si pohlídnu ten Mariánskej sloup“ řekl si úspěšný reklamní grafik na volné noze, včerejšek hodil dvacet, celej tendle tejden padesát litříčků, tak si ho snad zasloužim a zas usnul.

Kolem 11 se probudil a k snídani v něm zmizelo v něm 10 deka šunky (ňamňamňam), 4 vejce na hemenex (ňamňamňam), čtyři rohlíky, z toho jeden k tomu hemenexu, jeden s centimetrovou vrstvou paštiky (ňamňamňam) a půlkou originálního camembertu (ňamňamňam), jeden s 20 dkg humrového salátu (ňamňamňam) a poslední s a máslem a meruňkovým džemem Schwartau (taktéž ňamňamňam). Když vstával od stolu, řekl si z pohledem na shluk popelnic u průjezdu: „Vypadaj jak bezdomovci“.

„A co takhle zmrzlinku?“(obě mláďata) „A kafíčko!“(žena) „HOVNO, vlastivěda bude,“ šlachovitý dlouhán se otáčí jak korouhvička, baťůžek poskakuje, „támhle je barokní kostel svaté Ludmily, támhle gotický svatého Jiří, zbytky hradeb a radnice DEME.“ Mrčí, smějou se a jdou. Když rodinka napapaně opouštěla restauraci na náměstí, uhýbala popelářskému vozu. Jak převaděč běžence nechával za sebou hejno čerstvě vyvezených a zkřiveně pootevřených hladových popelnic. Vypadají jak africká vesnice čekající na humanitární pomoc.

„Se tvářej jak somálská delegace,“ odhodil ještě přes rameno k rodině.

Při pohledu na auto si vzpomněl na cesty tento týden za zákazníky do Ostravy, Šumperka a Českého Krumlova ráno tam, večer zpátky. Udělalo se mu zle, byly totiž plné předvídání a uhýbání před nejrůznějšími kravinami páchaných ostatními ve jménu Velkého Drandila.

Pomalu se tedy kinklal ve vlaku železniční zemí, což nejsou jen koleje položené skrz přírodu, potřebují si oddechnout od náporu zeleně, tak si vybudovala nádraží, zastávky, průmysl. Octl se tak v jiném světě, mezi jinými lidmi a čas ubíhal úplně jinak.

Vytáhlému skautíkovi očička rejdí pod brejličkama, z plandavých kraťasů končících těsně nad koleny vykukují hubené nožičky, posunuje je energicky po elipse; pokuřující žena vzhledu od Středozemního moře pokládá pohledy na muže tak, že jim tak způsobuje hormonální revoluce; 16letý klátící se ústní DJ se tváří nezúčastněně a 10leté poskakovadlo, bavící se děláním průserů; když po něm někdo něco chce, přivolává na pomoc dánského skřítka, patrona všech flinků, jménem Dyťjóóó.

Železniční zem má i poddané: dráhy již dlouho nevyužívají malý typický nádražní baráček, vedle s velkou kůlnu (sloužící dříve jako skladiště) s rampou, vše v objetí stromů a v pozadí lom, proto přízemí zatlučeno, zamřížováno. V prvním patře téměř místo všech skleněných tabulek vzdouvá se igelit. V jednom otevřeném okně muž s tváří a výrazem zraněného a opuštěného psa. Na rampě kůlny jako vypnutý robot sedí (asi jeho) žena s modřinami v obličeji. U silnice fungl nový nenasytný kontejner a na něm fungl nový zámek.

Rodinka opouštěla napapaně restauraci na náměstí, kde lehce popolední slunce předvádělo, jak mu to pálí, kde cikáni někam zahodili čas a teď jen poposedávají, popocházejí, popokuřují, s barokním pozadím arcibiskupského chrámu si hrají na Itálii. Běloši spěchavě vynášejí z obchoďáku poslední tašky tohoto týdne, po neviditelných vyšlapaných cestičkách rámovaných blahobytně plnými popelnicemi, s jejichž smradem mizí ke svým celoživotně vydřeným a se strachem udržovaným norám.

„Nechtěl jsem buřta, si kráva nebo co, ať si ho sežerou mladý, doprdele!“

„Ale Tátó, dyť si řikal, že jó,“ manželka žongluje s pěti mastnými tácky, po kterých se překulují buřty a pronásleduje kličkujícího manžela v davu lidí, kteří se shromáždili na náměstí Městečka u příležitosti „Týdne hravosti“. Poté, co se snažil udělat dojem na dvě sedmnáctky, které ještě chtěly pít, ale už neměly zač, si už zase popustil břicho, vypadá teď jak popelnice, vedle které stojí, a do které kope, protože jeho kopance věnované manželce ještě COSI směruje jinam, zatím do neživých spoluobyvatel této planety.

Že ta přestárle vypadající holka do vlaku nastoupila, ji stálo spoustu sil. V jasném dni z ní padal déšť. Všichni cestující uhýbaly pohledy, nikdo ten její smutek (že lidstvo jen žere, žere a žere, a to úplně vše) od ní nepřevzal. „Koho mi ta holka jen připomíná?“, válelo se grafikovi hlavou.

Podala průvodčí lístek, ta, ačkoli si šlapala na jazyk, celá se rozsvítila (jako vždycky, když mohla něco úředně oznámit): „Ste nastoupila blbě, to je na druhou stranu, ale já po vás nechci, abyste platila, vystupte si na příští zastávce jóó, jede vám to už za dvě hodiny“. Holka tedy odnesla svůj déšť ven. Průzračná blbost průvodčí v takto dobrosrdečném balení osvěžila vlak natolik, že radostně zatroubil na dva odpadkové koše vyvráceně visící po stranách zastávkové budky.

Dvě sedmnáctky teď už směrují své magnetky očí a bradavek od Táty jinam opodál a přiopile kříží pohledy a řečičky zase s jinými stárnoucími bachratci (ten vlevo spíš připomíná vorvaně), jejichž břicha se snaží přeměnit tuk v ocel, sračky v hlavě se snaží proměnit v mozky, pleše pokouší se nebýt a vepřové výrazy snaží se projasnit. Snad aspoň tyhle pumpnou o cigáro a o panáka.

Táta za nimi zírá jak za mizející ozvěnou mládí.

Tři děti natahují ručičky a moldánky, očičkama drží na táccích ty buřty, kvůli kterým sem vlastně jenom přišli. Táta se uprostřed příští kličky otočil: „Di už s tim do hajzlu, mě sereš doprdelepráceužkurva“ jeden ji vytrh zakousl se, šťáva stříká všude kolem jeho vztek. Posunul čepici do týla a tak se jeho popelnice otevřela a začala konzumovat.

Usmívají se, i když oči, tváře a těla předvádějí nejnovější modely zpruzenosti. Ne že by se jim chtělo, ale vypadá to, jako by je měl na provázku. Následují ho Městečkem k zámku s rozsáhlou zahradou, a tak aby to nebyla průvodcovské žonglování s pojmy nizozemský, italský, český; známý neznámý; malíř, sochař, umělec; obraz, socha, váza, tapisérie, gobelín a vyjmenování století ovšem různě kombinovanými mezi za před sebou přes sebe a v sobě navzájem, začal ten přestárlý skautík a celou svou energií do nich pral: „Tenhleten areál, to nejsou jen nějaký zámky a hrádky, altánky, sochy, zříceniny“ snažil se rytmicky trefovat do na pusu hraného dýdžejského setu staršího mláděte, ručičkama hůlčičkama pitvoří rapery, „to všechno je velmi zajímavý hlavně ve vývoji, protože to celý začíná barokem a vlastně téměř každá generace si k tomu přidávala svou vlastní představu bydlení a životního stylu, je tady vidět ten pozvolný vývoj nejen stylů architektonickejch, ale i názorů na život na krásu a to všechno plynule, jsou vidět jasně ty posuny a přechody…“

„Jéééééé kýbl,“ Středozemka se rozblikala jak hrací automat při výhře a na skautíkův nechápavě vyděšený pohled ukázala do výkladu Smíšeného zboží „…plechovej“.

Totéž jako když stála Středozemka na váze:“Zas míň hurááááááááááááááá,“

Poskakovadlo přidrandilo: „Co jéééé?“

„Zhublasem“

„Já myslel, že sesscvrkla,“ a padl ji do náručí.

Procházejí parkem. Počet popelnic a košů se plynule mění s počtem návštěvníků. Počet hvězd také, ale téměř nejsou vidět.

Míří k věži na náměstí Městečka.

Na náměstí Městečka předvádí tlupa obětavců divadlo o nenaplněných touhách, konečně se Městečko (občas se zasměje, spíše však nechápe) může ožrat ve jménu kultury a ne v osamění a ve vlastní permanentní nasranosti a nenažranosti.

To je popelnic a košů, to je snad na každýho jeden.

Hvězd si však ještě nevšímá.

Posunul čepici do týla a tak se jeho popelnice otevřela: nenávidim toho chlapa v zrcadle a všecko co k němu patří, proč sem se narodil, aspoň něco rozbiju, někomu spokojenějšímu. Ten jeho ukončenej a bezmocnej rozmach proti manželce a za sedmnáctkama málem srazil žhavého kluka, co hrál v tom představení na náměstí, když odhodil boty k ostatním rekvizitám, běžel dál na místo dalšího výstupu, ale spokojeně viděl, jak padaj tam, kam maj. Byl v citlivém stavu, nebyl už člověk a nebyl ještě herec.

Jeho popelnice byla nevinná ještě se pořádně neotevřela. Jen tak pokukuje. Za to jeho hvězda se docela činí.

Za to Táta už byl téměř podoben své popelnici. Jeho pohled se zachytil na zlaté panně Marii na sloupu uprostřed náměstí.

Jak jsem funěl pár kroků za tou srandovní rodinkou do schodů kostelní věže, vrzaly schody, šuměl vítr, skřípaly krovy:

Trpěl jsem s Městečkem. Z ochozu bylo vidět,že nemá naději. Skautík asi tušil to, co já, ostatním to bylo fuk.

Von Clausewitz by ho líp neobklíčil. Z jižní roviny těžké jednotky paneláků, hrozivě a hravě odvrátí jakoukoli protizteč. Na ně na východě navazovala továrně železniční zem velmi pružným čtvrtkruhem. Její technika nebyla tak neprostupná jako paneláky, ale o to pohyblivější. Na západě a na severu, kam se nadějně zdvihalo oblé podhůří, vepřové chalupizny – jednotky, které brání i jednotlivým útěkům, a přitom zvládají po jednom pronikat i do historického jádra a tam se udržet jakkoli dlouho. Už ho skoro sežrali.

Obležení vepřových popelnic trvalo už dlouho. Několik obránců zkamenělo, město je vystavilo porůznu na rozcestích. Každý měl svou stále zářící hvězdičku. Na náměstí probíhala nějaká akce, všichni chlastali, ale sledovali divadlo, na které by do kulturáku nešli, o výletu do města ani nemluvě, bylo o nich, nikdo to nechápal, občas se zasmáli, až jim chlast cákal na boty.

„Táák deme frajere,“ oslovila grafika dokonale výtvarně pojednaná popelnice, plná imidžárenských cetek a po celý rok podzimní prázdnoty..

Žoviální rozesmátá popelnice se lípla na skautíka. Plná keců pro kecy, ftípků a neschopnosti dotahovat věci.

Každý na náměstí má FAKT svou popelnici, hrdě z nich trčí zbytečný majetek, tikají v nich zbytečně strávené hodiny a dny u televize, žhnou a klokotají chtíče, neúspěchy a komplexy. Nejúspěšnější z popelnic už vrostly do svých lidí.

„Víš co je to hospodářský rozvoj?“ zeptal se skautík grafika. „Roste nenažranost popelnic“ Všechny popelnice byly dřív kamínka, která lidi hřála po obcování s chladnými hvězdami, teď však žerou a žerou a žerou jen tak. Teď už i minulost, nejen Městečka. Popelnice se usmály.

„A víš co je to demokracie?“ grafika na skautíka. „Klapou jim víc víka.“ Teď už se smály nahlas.

Skoro uprostřed náměstí stojí na sloupu panna Maria se svatozáří s dvanácti hvězdami a s výrazem orgasmu jak Středomořka dnes ráno.

Jako když se dobře vysrala.

Jako když nám chce něco říct.

JE PODOBNÁ TÝ HOLCE Z VLAKU. Dvanáct hvězd, koukl na nebe: slábly jako naše touhy, poznání a zdokonalování. Každý máme svou, ale starat se o ni? Úporné snažení, nejisté směřování a sebekázeň – to bolí.

„Tak tedy hasnou, zatímco popelnice bytní a krásní, o některé se jejich lidi starají lépe než o své bližní, kteří zatím žádné popelnice nemají. Až je budou mít, budou stejní. Co s tím?“

„Žít aspoň tak, aby se popelnice nažrala a hvězda zůstala celá.“

 

Čas přimíchává do ranní šedi víc a více běloby…

<?xml:namespace prefix = v ns = "urn:schemas-microsoft-com:vml" />




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

02.01.2006 00:00:00dát kritice tipEva_S

02.01.2006 00:00:00dát kritice tipLuk_Malér_8
týhle nějak nerozumim.... ;-))))))))))))))))))
02.01.2006 00:00:00dát kritice tipEva_S
ponechávam průchod Vaší představivosti....:))
02.01.2006 00:00:00dát kritice tipLuk_Malér_8
a kde ji mam ukrást?????? ;-)))))
02.01.2006 00:00:00dát kritice tipEva_S
nom....tak vzhledem k tomu celýmu "dílu" Vám zas toliko nechybí....:))
29.09.2004 00:00:00dát kritice tipMilly
No, co k tomu říct??? Zajímavý myšlenky, jen co se týče významů obsahu, trochu se v tom motám (v pro mě nepřehledným popisu děje). Rozhodně originální- zapůsobilo na mě... ****/***** -t-
29.09.2004 00:00:00dát kritice tipLuk_Malér_8
Mě bereš pěkně votpodlahy....
23.01.2004 00:00:00dát kritice tipECHO
Je to geniální, je z toho cítit talent. Bohužel tomu chybí cvik, řemeslo - místy je to kvůli gramatickým chybám až nesrozumitelné (třeba "uhýbání před nejrůznějšími kravinami páchaných ostatními" - kde se tam bere to "páchaných"? Proč druhý nebo šestý pád?) K dobrému psaní nestačí jen autenticita a pohled, musí se trénovat i styl a forma. V Tvém případě by to rozhodně stálo za to.
14.07.2003 00:00:00dát kritice tipnin
tohle jsem už četla v mejlu od standy - jo tak to seš TY :))))))

mi přijde hodně povedený tohleto, no ****
26.06.2003 00:00:00dát kritice tipcekanka_ucekana
°Musim říct, že do puntíku souhlasim s katugirem, ač mě to zase tak netěší. Trošku je fakt problém se do toho začíst, ale stojí to za to. Nakonec musim říct, že se mi to líbilo moc.


°°°°°°
19.06.2003 00:00:00dát kritice tipCirilla
Nečte se to těžce... naopak, je to lehčí než vzduch a přitom... Tolik informací! Důležitý, nedůležitý, všechno dohromady - život! :)
Miluju hlášky typu: „Se tvářej jak somálská delegace,“ odhodil ještě přes rameno k rodině., Jako když se dobře vysrala...
A ještě víc: "Čas přimíchává do ranní šedi víc a více běloby."...
To jsou existecionální sdělení! Líbí se mi způsob vnímání - nezůčastněnně - jako pozorovatel nemohl být současně někým jiným pozorován, vnímání lidí - tak jako posměšně a zároveň strašně lidsky... hlavně to nemaž, je to ženiální a to nemažu med kolem lábijí.
Kdo Ti byl vzorem v psaní? Ty sám? Pak gratuluju, vyhráváte zájezd ke mně do nejoblíbenějších.

poznámka pod čarou: Je to trošku nesrozumitelné, trošku dost... ale to je PRVNÍ pohled.
ňamňammňam! :)

19.06.2003 00:00:00dát kritice tipkrusty
to sem čet v klídku na pejpru a líbilo moc :) ***
ziggy
13.06.2003 00:00:00dát kritice tipDejf
Tak už jsem přečetl a musím uznat, že jsem trochu unáhleně zhodnotil. Myslím, že se můžu dál stát za tím, co jsem napsal, ale objevil jsem, jak už píše i Rowenna, řadu zajímavých napadů a myšlenek, které všechno spolu s celkem, který se nedá zhodnotit bez dočtení, staví do zcela jiného světla. TIP a omluva :-)))
13.05.2003 00:00:00dát kritice tipPavson
Fórek s tou demokracií mi přijde skvělej. Celý je to originální a dobrý.
*
12.05.2003 00:00:00dát kritice tipMonty_Python
Ano, toto dílo jsem již jednou četla na papíře... už tehdá se mi líbilo, léč to mu ještě nešlo dát tip. :o)

Tak teda až teď... :o)))

*
12.05.2003 00:00:00dát kritice tipRowenna
Výborné. *** Já nejsem přeborník na dlouhá čtení, to už musí být něco, co mě opravdu zaujme. A tady mě zaujala spousta věcí. Vulgarismů jsem si nějak ani nevšimla. Ale objevné postřehy, nápady, myšlenky. Ta naděje - v tom klukovi, co nebyl už člověk, a nebyl ještě herec, co měl tak ještě skoro zavřenou popelnici, zato jeho hvězda se činí, to byl pro mě nejsilnější a nejkrásnější moment. Tak, tak.
11.05.2003 00:00:00dát kritice tipStanislav_Vašina
ono není chyba jako chyba, ne každé "nevhodné" slovo je vulgarita, mnohá věc zde bude záměrně...
mě tahle povídka oslovila poměrně hodně...
nějakou záměrnou či nezáměrnou snahu o držení se jakéhokoliv literárního vzoru jsem tedy nezaregistroval...
věc se prostě vymyká, a tak evidentně budou lidé, kteří to neskousnou... :o)
rozhodně tip!
10.05.2003 00:00:00dát kritice tipZosha_in_Caribic_2
!*
10.05.2003 00:00:00dát kritice tipLuk_Malér_8
Dejfe (Dejve, Dave), dík za názor, to nejsou chyby, tak mluví normální člověk navenek, i můj vnitřní monolog probíhá hovorově- většinou, to nevopravim (úmysl), s tím proškrtáním si mi nasadil brouka do hlavy.
Sleeping Beauty - taky děkan, těžký to neni, nech se unášet - chyba není v tobě - chyba v komunikaci je vždycky oboustranná ;-)
Zosho - něco připiš, proč *?
10.05.2003 00:00:00dát kritice tipDejf
Ahoj, chybama sem nemyslel způsob vedení hovoru, ale pravopis a přepisy. Třeba hned na začátku "pohlídnu" místo "prohlídnu", někde sem tam viděl "z" místo "s", chyby v uvozovkách a chyby v interpunkci v přímé řeči - správně se píše: "Sem kretén," řekl Tomáš, "a proto bych se nejraději zastřelil." Nebo: "Běž domů!" zakřičel Martin. "A tam se vyser z podoby!"
Že píšeš nespisovně mi nevadí. Není to zas tak špatný, ale takovejhle styl povídek mi prostě nesedne. Na to proškrtvávání se vykašli, nech to tak. Jo a Zosha myslím jiný kritky ani moc nepíše. Zatím zdar a drž se ... :-))

10.05.2003 00:00:00dát kritice tipkatugiro
máš tam plno chyb a plno bordelu a plno zbytečnejch vulgarit a je to zmatený a těžko se to čte, ale je tam tolik úžasnejch, skvělejch a brilantních motivů, momentů a sekvencí, barbarsky i mistrovsky orámovanejch popelnicema a hvězdama...! Uchvancancující, posílám avi těm, co to nedočetli, toho je totiž třeba
*
09.05.2003 00:00:00dát kritice tipsleeping_beauty
promin, ale tohle je strasne tezky na cteni...dostala jsem se do ctvrtky. Ale mozna je problem ve me:-)
09.05.2003 00:00:00dát kritice tipDejf
Nedočetl sem to, protože mě odradil začátek. Místy je to sice docela vtipný, ale spousta chyb, rozsáhlé detaily, které zavání nepovedenou snahou o hrabalovštinou, zbytečné vulgarismy, často snaha bejt vtipnej za každou cenu a pubertální fórky, se nikdy nevyplácej. Když to opravíš a trochu proškrtáš, myslím, že si to přečtu ostatně jako asi víc dalších čtenářů, ale v tomto stavu je to podle mého názoru dost drsný ...
09.05.2003 00:00:00dát kritice tipDejf
avi


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.