Posvačte svou duši

Inspirováno Portishead Roseland live NYC Kdyby se zase někdo chtěl hádat, zda je to recenze, nebo není, tak já říkám: možná nový druh, který zachycuje pocity a představy, jež může hudba vyvolávat. Ovšem jestli to má cenu posuďte sami...

Šedesátá léta minulého století. V podvečer na
periferii města New York sbíhá se hlouček lidí.
Děti opouštějí svoje hry a k obloze jen nehybně
hledí. Starci přicházejí o svou dřímotu v proutěných
houpacích židlích a z bezzubě usměvavých úst jim
padají nedokouřená viržinka.
Všichni prozřeli na konci dne s vědomím, že už nikdy
nebudou spát tak, jako dříve...

Jásající dav čeká, až se otevřou dveře toho
stříbrného vibrujícího doutníku, který dosedl
na trávu zahrad.

Světlo jiného světa požírá temnotu noci, dokud
neosvítí prvního člověka - proč by ale měli být
dobří?!

Osvícení prchají...

Ve stínech lásek minulých starých zlatých časů
nechápou, touží po odpovědích, ale vidí jen sebe
samé.
Na rozlehle znějících pláních svých mozků pláčou,
zajíkají se ozvěnou vzpomínek -

Z mrazivého svítání vystupují ležící těla, která
už nikdy nikdo nespatří. Z jejích duší vyrůstají
nevídané, podivné rostliny.

Svět zpustl lidmi a soundtrack vzpomínek a stesku tu zůstal tichu květů. - A trnů.

---